Statika lidských systémů

13 min čtení

Stojím před fasádou výškové budovy. Ve skle se odráží nebe a pomalu po něm přecházejí mraky. Lidé pod budovou chodí, telefonují a pokračují dál, zatímco já si všímám spojů, úchytů a míst, která musí umožnit pohyb při změnách teploty. Za hladkou plochou fasády hledám rozhodnutí, která někdo udělal při jejím návrhu, výrobě a montáži. Zajímá mě, jak bude celá konstrukce snášet zatížení a co se s ní bude dít během let.

Odpovědnost spojenou s touto prací znám od roku 2006. Vystudoval jsem stavebnictví a dostal se ke statice a diagnostice skla, k oboru, v němž se technická přesnost nedá oddělit od důsledků chyby. Rozdíl několika milimetrů může mít ekonomickou, právní i lidskou cenu. Pod fasádou dál chodí lidé, kteří o našich výpočtech nic nevědí a spoléhají na to, že je bezpečná.

Dlouho jsem si myslel, že mě tahle odpovědnost jednou složí. Tehdy by mě nenapadlo, že způsob uvažování, který si při ní osvojuji, později ovlivní i mou práci s lidmi a jejich vztahy.

Sklo, které drží pohromadě

Skleněná tabule může působit nehybně, přesto reaguje na prostředí, do kterého jsme ji zasadili. Vítr ji prohýbá, změny teploty ovlivňují její rozměry a nerovnoměrné zahřívání v ní může vyvolat napětí. U střešního zasklení přibývá zatížení sněhem. Při posuzování proto potřebuji rozumět jak samotnému sklu, tak jeho uložení a podmínkám, v nichž má sloužit.

Na první pohled nevidíme ani vnitřní napětí. Může vznikat působením zatížení, ale také zůstávat v materiálu po výrobě. U tepelně tvrzeného skla se záměrně vytváří tlakové napětí u povrchu a tahové uvnitř. Taková tabule lépe odolává mechanickému a tepelnému namáhání; při rozbití se obvykle rozpadá na malé úlomky. Běžné, netvrzené sklo se láme na větší střepy. Rozdíl tedy nespočívá v tom, že by nám obyčejné sklo před rozbitím poskytovalo čas na varování. Viracon: Heat Treatment

Zvláštním případem jsou drobné vměstky sulfidu nikelnatého, označované jako inkluze NiS. Mohou vzniknout při výrobě a u tepelně tvrzeného skla se podílet na lomu, k němuž dojde i s odstupem let, bez nového nárazu. Při změně krystalické struktury inkluze se mění její objem. Zda to způsobí lom tabule, závisí mimo jiné na její velikosti, složení a poloze v průřezu skla. Samotná přítomnost inkluze ještě neznamená, že tabule musí prasknout. Kasper, 2019a

Riziko takového lomu snižuje heat-soak test, při němž se tepelně tvrzené sklo řízeně zahřívá, aby se rizikové tabule rozbily už během zkoušky. Výdrž podle EN 14179-1:2016 trvá nejméně dvě hodiny při teplotě 260 ± 10 °C. CWCT: Revised method of heat soaking toughened glass Ani správně provedená zkouška však neznamená nulové zbytkové riziko. A z počtu rozbitých tabulí při zkoušce nelze přímo odvodit, kolik jich později praskne na budově. Kasper, 2019b

S touto nejistotou se ve své práci setkávám. Potřebuji vědět, co lze ověřit, jak lze riziko snížit a co ani po pečlivém posouzení nemohu zaručit. Dobrý výsledek začíná ochotou zabývat se i tím, co na hotové fasádě není vidět.

Co je to skutečně diagnostika

Když jsem byl mladší, při slově diagnostika se mi vybavil lékař nad rentgenovým snímkem. Představoval jsem si především hledání něčeho, co už je poškozené. Ve vlastní praxi jsem postupně poznával, kolik pozornosti vyžaduje také otázka, co se může stát, pokud současný stav necháme bez zásahu.

Na začátku své kariéry jsem dělal audity skleněných fasád v hodnotě dvaceti až šedesáti milionů korun. Přečetl jsem projektovou dokumentaci, prošel stavbu zvenčí a pak se k dokumentaci vracel. Porovnával jsem, co bylo navrženo, s tím, co skutečně stojí. Nejobtížnější přitom bývalo rozpoznat problém, který se dosud neprojevil: nedostatečný prostor pro tepelnou roztažnost, sezónní pohyb zatěžující těsnění nebo souběh zatížení, s nímž návrh nepočítal.

Při takovém posuzování se musím dívat i za okamžik, kdy na stavbě stojím. Za pět, deset nebo dvacet let bude mít konstrukce za sebou zimní bouře, letní vedra a opakované namáhání větrem. Tmely a těsnění budou stárnout, kotvení může korodovat a některé části mohou ztrácet své vlastnosti rychleji než ostatní. Potřebuji rozumět tomu, jak se tyto změny mohou projevit na celku.

Výpočet je pro takovou práci nezbytný. Jeho vypovídací hodnota však závisí i na tom, zda předpoklady odpovídají skutečnému provedení a stavu konstrukce. Projektová dokumentace, znalost materiálu a zkušenost z prohlídky stavby se musí potkat. Teprve potom mohu smysluplně říci, co nález znamená a jaké opatření dává smysl.

Právě tento způsob uvažování si ze statiky odnáším: snažím se pochopit, co se v systému děje, jak spolu jednotlivé části souvisejí a kde se může současné napětí změnit v závažnější problém. Člověk, který za konstrukci odpovídá, pak dostává možnost jednat dříve, než bude řešit následky.

Jak se mi to propojilo

V roce 2016, kdy jsem začal pracovat jako kouč, mě oslovil podnikatel, který hledal pomoc s manželstvím. Měl jsem za sebou vlastní osobní krize i několik koučovacích výcviků a postupně se učil pracovat s lidmi. Profesně jsem se však stále cítil především jako statik. Když jsme si domlouvali schůzku, považoval jsem práci se sklem a práci se vztahy za dvě oddělené oblasti.

Sedl si ke stolu a začal popisovat poslední rok. Manželka odešla, vrátila se, znovu odešla a znovu se vrátila. Děti to podle jeho vyprávění nesly špatně, potíže dopadaly i na firmu a on sám už nevěděl, kdo je. Začínal se obávat, že přijde o všechno. Mluvil rychle a věcně, jako kdyby popisoval mechanickou poruchu.

Překvapilo mě, jak blízký mi jeho způsob vyprávění byl. Hledal konkrétní místo, kde se něco pokazilo, a já se přistihl, že mu naslouchám podobně jako stavbyvedoucímu, který mi popisuje problematickou fasádu. Zajímalo mě, kde vzniká největší napětí, co se v čase změnilo a jakou roli v tom hrají vnější okolnosti. Čím déle jsem poslouchal, tím zřetelněji jsem vnímal, že samotný popis poslední krize k porozumění jejich vztahu nestačí.

Po schůzce jsem se vrátil domů a několik dní nemohl spát. Docházelo mi, že zkušenost ze statiky nemusím při práci s lidmi odkládat. Naučila mě hledat souvislosti mezi tím, co je vidět, a podmínkami, z nichž současný stav vznikl. Také mě naučila brát vážně odpovědnost za vlastní závěry. Ve vztahovém koučování jsem pro tento způsob uvažování začínal nacházet nové uplatnění.

Skla jsem se nevzdal a vedle něj jsem dál rozvíjel práci s lidmi. Než jsem pro propojení těchto dvou zkušeností našel název, uplynulo dalších deset let.

Statika lidských systémů

Název statika lidských systémů mi zpočátku připadal riskantní. Mohl vyvolat dojem, že chci lidskou bolest převést na výpočet zatížení nebo člověka posuzovat jako vadnou součástku. Označuji jím ale svůj způsob nahlížení na vztahy: zajímám se o to, co pár, rodinu či tým drží pohromadě, jaké nároky na ně působí a co se děje s jednotlivými lidmi, kteří je tvoří.

Přirovnání ke statice mi pomáhá klást otázky. Samo o sobě nevysvětluje fungování lidské psychiky. Když mluvím o pnutí nebo o trhlinách ve vztahu, používám obraz pro zkušenosti, o nichž někdy obtížně hledáme slova. U skla mohu měřit napětí v materiálu; u člověka potřebuji naslouchat tomu, co prožívá, a společně s ním ověřovat, zda jeho situaci rozumím.

Když ke mně přijde pár, nezačínám nácvikem komunikačních technik. Nejprve se zajímám o oba lidi: co mají za sebou, co je vyčerpává, jaká zranění si nesou a co se s nimi děje, když spolu mluví. Záleží mi na tom, zda dokážou v náročném rozhovoru zůstat v kontaktu, vnímat vlastní reakce a přijmout podporu druhého. Tomuto rozsahu zvládnutelného prožívání se někdy říká okno tolerance. V práci s párem mě zajímá jeho konkrétní podoba: kdy ještě dokážou naslouchat a kdy už je rozhovor zahlcuje nebo se z něj stahují.

Tělesnou stránku partnerského rozhovoru lze také zkoumat. Robert Levenson a John Gottman ve studii z roku 1983 sledovali třicet manželských párů při hovoru o běžném dni a o partnerském problému. Měřili mimo jiné srdeční frekvenci a kožní vodivost; partneři později při sledování záznamu hodnotili své prožívání. U méně spokojených párů zjistili během konfliktního rozhovoru těsnější provázanost fyziologických reakcí obou partnerů. Taková provázanost tedy v tomto výzkumu nebyla jednoduše známkou blízkosti či dobrého vztahu. Studie ukazuje souvislost, nikoli důkaz, že tělesný stav je příčinou všech partnerských obtíží nebo že určitý koučovací postup funguje lépe než jiný. Levenson a Gottman, 1983

V konzultaci se proto vedle obsahu rozhovoru ptám i na to, co každý z partnerů prožívá, když druhý mluví. Jaké napětí mezi nimi zůstává nepojmenované? Jaké místo vůči sobě zaujímají? Kdy se ještě mohou navzájem slyšet? Slovům věnuji pozornost spolu s podmínkami, v nichž je vyslovují a přijímají. Právě tím pro mě začíná porozumění vztahu, se kterým přišli.

Tato práce potřebuje čas a nemusí být příjemná. Jejím smyslem je, aby lidé lépe rozuměli tomu, co se mezi nimi opakuje, a mohli se vědoměji rozhodovat, jak dál.

Co se v sezení odehrává

Na začátku bývá konkrétní problém: partnerka chce odejít, partner uvažuje o ukončení společného podnikání nebo lídr vidí, že se mu rozpadá tým, který deset let vedl. Jsou to různé situace, ale každá nabízí první pohled na něco, čemu teprve potřebujeme porozumět v souvislostech.

Začínám nasloucháním. Snažím se pochopit, jak klient situaci zažívá, a postupně se ptám na její konkrétní podobu. Kdo je ten druhý člověk? Jak dlouho jsou spolu? Co se mezi nimi změnilo a kdy? Kde klient cítí napětí v těle a kdy mu v té situaci bylo naposledy dobře? Podobně jako při prohlídce stavby mě zajímá vztah mezi jednotlivými pozorováními, ale jejich význam tady hledám spolu s člověkem, jehož se týkají.

Postupně se ukazuje, jak má pár rozdělené role nebo o čem se ve firmě nemluví, přestože to ovlivňuje celý tým. Někdy se podstatná souvislost začne vyjasňovat po čtyřiceti minutách, jindy po šedesáti či devadesáti. Nejde o časový příslib ani o okamžik, v němž už vím všechno. Důležité je, že si klient začíná všímat souvislostí se mnou a může posoudit, zda odpovídají jeho zkušenosti.

Tady se také ukazuje hranice přirovnání ke sklu. U tabule mohu najít vadu a doporučit výměnu. Způsob, jakým se člověk naučil reagovat, potřebuji nejprve pochopit v jeho historii a současném životě. To, čemu obrazně říkám trhlina ve vztahu, může souviset se zkušeností, o níž spolu partneři dosud nedokázali mluvit. Napětí v týmu zase může upozorňovat na něco, co zůstává dlouhodobě nevyřčené. Pouhé odstranění nepříjemného projevu by nám ještě nemuselo pomoci pochopit, proč vzniká.

Klient se při této práci učí rozpoznávat své reakce: kdy v něm roste napětí, kdy se stahuje a přestává vnímat rozhovor, co v něm spouští partnerovo chování a jaké naučené vzorce opakuje. Některé z nich mohou sahat do dětství. Nejcennější je pro mě chvíle, kdy si svého obvyklého způsobu reagování začne všímat a otevírá se mu možnost odpovědět jinak.

Někdy pár v koučování pokračuje a obnovuje své spojení. Jindy se rozhodne rozejít a hledá způsob, jak to udělat důstojně. Lídr může dojít k rozhodnutí, že tým už dál nepovede, nebo k němu naopak najít novou cestu. Nemám předem určený správný výsledek. Mým úkolem je pomoci klientovi porozumět jeho situaci a získat prostor pro rozhodnutí, které nebude jen pokračováním automatické reakce.

Komu je tato práce a komu není

Tento způsob uvažování bývá blízký lidem, kteří se orientují prostřednictvím souvislostí a potřebují věcem rozumět. Inženýrům, lékařům, vědcům, podnikatelům i lídrům, kteří jsou zvyklí nést odpovědnost za složité celky. Může oslovit také pár, v němž se jeden nebo oba partneři obtížně vztahují k jazyku emocí, přestože potřebují pomoc s tím, co se mezi nimi děje.

Když mluvím o zatížení, pnutí nebo o tom, co vztah drží, mohou v těchto slovech najít něco známého. To mi umožňuje navázat na jejich způsob přemýšlení a postupně se dostat i ke zkušenostem, pro které zatím nemají vlastní jazyk. Záleží mi na tom, aby tomu, co spolu děláme, rozuměli a mohli se do práce zapojit.

Rád pracuji se spolupodnikajícími páry. Vědí, co znamená společná odpovědnost za výsledek i dlouhodobé úsilí. Přitom zjišťují, že dovednosti, díky nimž se jim daří vést firmu, samy o sobě nestačí pro intimní vztah. Podnikání a partnerství mají odlišné nároky a žít obojí současně bývá obtížnější, než při začátcích očekávali.

Pracuji také s lídry, kteří dosáhli profesního úspěchu, ale jejich tým ztrácí důvěru, rodina těžce nese jejich nepřítomnost nebo se oni sami necítí dobře a nerozumějí tomu proč. V takové situaci se zajímám o práci, partnerství, rodinu i jejich vlastní stav. Tyto oblasti se v jejich životě potkávají a při hledání souvislostí je potřebuji brát v úvahu.

Páry přicházejí jak ve chvíli, kdy krizi vidí oba, tak tehdy, kdy ji zatím vnímá jen jeden. Snažím se vytvořit prostor, v němž mohou popsat svou zkušenost a postupně rozpoznávat, jak do současného vztahu vstupují naučené role a způsoby ochrany. Cílem je, aby v něm mohli být přítomni i se svými dnešními potřebami a možnostmi.

Jsou ovšem situace, pro které se tato práce nehodí. Pokud někdo hledá především rychlou útěchu, nemusí mu podrobné zkoumání vztahových souvislostí v danou chvíli odpovídat. A pokud ode mě očekává pouze potvrzení, že za všechno může druhý, budeme se míjet v tom, co mu mohu nabídnout. Porozumění vlastnímu jednání přitom neznamená přebírat odpovědnost za násilí či ubližování druhého člověka.

V akutní krizi, kdy je nejprve potřeba zajistit bezpečí a krizovou pomoc, má tato pomoc přednost. V rámci této koučovací práce také nepřijímám klienty s neléčenou závislostí, lidi, kteří v sezení nebo doma fyzicky či slovně napadají své blízké, ani ty, jejichž cílem je druhého zničit. Jsou to hranice mé práce a odpovědnosti za to, co v ní mohu nabídnout.

Závěr

Ke sklu mě přivedla kombinace přesnosti a odpovědnosti. Věnuji se mu od roku 2006 a dodnes pracuji jako specialista na stavební sklo. Od roku 2016 k této praxi patří také koučování, kterému věnuji deset až čtrnáct hodin týdně. Obě oblasti propojuje můj zájem o to, jak celek funguje, co musí unést a kde potřebuje pozornost.

Ve vztazích mi tento pohled pomáhá brát vážně bolest i dlouhodobé přetížení, aniž bych v člověku viděl jen jeho zranění. Zajímá mě, co prožívá, jak do sebe zapadají různé části jeho života a kde se mu může otevřít možnost volby. Statika lidských systémů je jméno, které jsem pro tuto návaznost mezi svými dvěma profesními zkušenostmi našel.

Na institutevolucevztahu.cz najdete více o mé praxi. Tady, ve své digitální zahradě, sdílím způsob, jakým o ní přemýšlím.

Pokud nesete dlouhodobé napětí ve vztahu, rodině nebo společném podnikání a chcete porozumět tomu, co se děje, můžete si rezervovat vstupní konzultaci. Padesát minut, online, bez závazku k dalším sezením.

Prameny