V inženýrství skla je statika vědou o tom, jak konstrukce snáší tlak okolního světa. Jak na ni působí váha, vítr, teplotní rozdíly, sníh. Co ji drží pohromadě. Kde vzniká napětí. Kde hrozí, že nevydrží.
Statika lidských systémů je stejná otázka, jen na jiném materiálu. Místo skla pracuji se vztahem, párem, rodinou, týmem, firmou. Sleduji, kde v systému vzniká pnutí. Sleduji, jaký tlak okolního světa na systém působí. Sleduji, kde vznikají mikro-trhliny a kde hrozí únava materiálu.
Statika není diagnóza, je optika
Statika je pohled. Pohled, ze kterého vidím, co konstrukci drží a co ji ohrožuje. Stejný pohled, který jsem dvacet pět let aplikoval na fasády za desítky milionů korun, obracím k tomu nejcennějšímu materiálu, který znám.
Statika sama o sobě vztah nespraví. Ale bez statiky nelze vědět, kde začít. Bez ní pracujeme s tím, co je nahlas, a opomeneme to, co tiše drží konstrukci pod proudem.
V mé práci je statika první vrstvou. Diagnostika neviditelných sil ji navazuje. Znovupropojení je cíl, ke kterému z této optiky směřujeme.