Carol Gilligan je americká feministická psycholožka, profesorka na NYU (dříve Harvard) a jedna ze tří klíčových mentorek Terryho Reala. Její celoživotní práce o etice péče a etice spravedlnosti, ženském hlasu a vztahové povaze morálního vývoje tvoří jeden ze sedmi intelektuálních proudů Realova přístupu.
Pro mou práci je Gilligan klíčová ve dvou rovinách. Za prvé jako autorka centrální formulace, kterou Real opakovaně cituje: nemůžeš milovat z jedné nahoru, nemůžeš milovat z jedné dolů, láska vyžaduje demokracii. Tato věta je teoretickým jádrem vztahové mřížky, ve které IEV pracuje. Za druhé jako mentorka, která Reala formovala od individualisticky orientované psychologie směrem k vztahové.
Etika péče proti etice spravedlnosti
V knize In a Different Voice (1982) Gilligan zpochybnila Kohlbergovu škálu morálního vývoje, podle které ženy obvykle dosahovaly nižší úrovně než muži. Gilligan ukázala, že Kohlberg měřil pouze jednu z dvou existujících forem morálního uvažování.
Etika spravedlnosti stojí na abstraktních pravidlech, individuálních právech a hierarchii principů. Tradičně byla v patriarchální kultuře identifikována jako mužský způsob morálního uvažování.
Etika péče stojí na konkrétních vztazích, vzájemné odpovědnosti a snaze o zachování propojení. Tradičně byla identifikována jako ženský způsob, a proto Kohlbergem hodnocena jako méně rozvinutá.
Klíčová Gilliganova teze: etika péče není méně rozvinutá. Je to paralelní a stejně sofistikovaný morální systém, který byl historicky přehlížen. Plně rozvinutý morální člověk dokáže pracovat s oběma. Má hlas spravedlnosti i hlas péče.
Aplikace v mé práci
Realův explicitní převod Gilliganova rámce do párové práce: západní psychoterapie a hnutí za sebeúctu po padesát let propagovaly převážně individuální zplnomocnění. „Byl jsem slabý, teď jsem silný, jdi se vycpat.” Toto zplnomocnění je důležitý vývojový krok pro člověka, který byl v submisivní pozici. Ale není koncovým stavem zdraví.
V praxi se ukazuje, že individuálně zplnomocněná žena, která opustila spoluzávislost, často zůstane uvíznutá v retributivním režimu. „Mám právo, ublížil jsi mi, vrátím ti to.” Z perspektivy Gilligan je tato pozice etika spravedlnosti bez etiky péče. Chybí vědomí, že vztah je sítí vzájemných odpovědností a že jakmile přerušuji spojení, ztrácím to, co bylo cílem.
Realova odpověď, kterou Gilligan přímo inspirovala, je vztahové zplnomocnění. „Byla jsem slabá, teď jsem silná. Vnáším do vztahu plnou sílu a stavím se k tobě s láskou. Jsme partnerský vztah. Pojďme to vyřešit jako tým.” To je Gilligan v praxi. Integrace etiky spravedlnosti (asertivita, hranice) s etikou péče (zachování spojení, vzájemné odpovědnosti).
Pozdější práce a mužský hlas
V knize The Birth of Pleasure (2002) Gilligan obrátila pozornost k mužskému vývoji. Popsala, jak chlapci ve věku okolo pěti let zažívají paralelní ztrátu hlasu. Ne hlasu vztahovosti, ale hlasu emocionální zranitelnosti. Patriarchální socializace učí chlapce skrývat křehkost. Výsledkem je dospělý muž, který má hlas spravedlnosti, ale postrádá hlas péče.
Tato Gilliganova teze tvoří teoretické pozadí Realovy práce s muži. Emocionální gramotnost není dovednost na druhém místě. Je to revoluční čin v patriarchální kultuře.
Knihy
GILLIGAN, Carol. In a Different Voice: Psychological theory and women’s development. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1982.
GILLIGAN, Carol. The Birth of Pleasure: A new map of love. New York: Alfred A. Knopf, 2002.
GILLIGAN, Carol. Joining the Resistance. Cambridge: Polity Press, 2011.
GILLIGAN, Carol a Naomi SNIDER. Why Does Patriarchy Persist? Cambridge: Polity Press, 2018.