„Můj ex je narcista.“ Tuhle větu slýchám skoro každý týden, při vstupních konzultacích i od lidí, se kterými pracuji delší dobu. Rozumím tomu, proč po ní sáhnou. Do několika slov se snaží vměstnat zkušenost, kterou bývá obtížné vysvětlit i někomu blízkému. Když ji ale vysloví před dětskou psycholožkou, ve škole, na úřadě nebo u soudu, nemusí se jim dostat porozumění, které očekávali. Rozhovor se může stočit k tomu, zda mají právo takto druhého označovat, zatímco to, co se doma dělo, zůstane nevyslovené.
S otázkou, jak o takové zkušenosti mluvit, se setkávám i v Institutu evoluce vztahů. Chci proto ukázat, jak popsat ponižování, překrucování událostí nebo dvojí metr tak, aby druhý člověk mohl porozumět tomu, co jste zažila. Přesný popis vám nezaručí, že vám každý uvěří. Dává však rozhovoru konkrétní obsah, ke kterému se lze vracet, aniž byste musela nejprve dokazovat partnerovu diagnózu.
Článek rozvíjí téma videa, které si můžete pustit výše. Jeho původní přepis najdete na konci textu.
Co se ztratí v jednom slově
Slovo narcista může člověku pomoci zorientovat se v něčem, čemu dlouho nerozuměl. Najednou nachází popisy zkušeností podobných té své a začíná si skládat souvislosti. Obtíž nastává ve chvíli, kdy totéž slovo použije jako úplné vysvětlení vztahu. Posluchač z něj ještě nepozná, co partner říkal, jak jednal ani jaký dopad to mělo na vás a na děti.
Navíc se tu snadno smísí několik různých věcí: narcistické rysy, ubližující chování a narcistická porucha osobnosti. Nejde o zaměnitelná označení. Americká psychiatrická asociace ve svém přehledu uvádí odhad výskytu této poruchy přibližně u jednoho až dvou procent obyvatel USA a rozlišuje ji od samotné přítomnosti narcistických rysů. Tento údaj nelze automaticky vztáhnout na českou populaci ani podle něj rozhodovat o konkrétním partnerovi. American Psychiatric Association, 2024
Pro otázku, kterou zde řeším, je podstatné, že ponižování nebo opakované zpochybňování vaší zkušenosti můžete popsat i bez takového závěru. Když mluvíte o tom, jak s vámi někdo zacházel, nemusíte současně vědět, zda splňuje kritéria poruchy osobnosti. Stejně tak chybějící diagnóza není důvodem přehlížet chování, které vám ubližuje.
Co potřebuje slyšet člověk, který u toho nebyl
Člověk, kterému se svěřujete, nemá vaši zkušenost. Za větou „je to narcista“ nemusí vidět měsíce nebo roky soužití; může slyšet především hodnocení bývalého partnera. A pokud sám nemůže diagnózu posoudit, rozhovor se na ní snadno zastaví.
Lépe se lze zabývat tím, že vás partner shazoval před dětmi, popíral, co předtím řekl, nebo při každé zmínce o vašem zranění obrátil pozornost k vašim údajným chybám. Ani takový souhrn ještě nenahrazuje konkrétní událost, ale už ukazuje, na co se lze doptat: co zaznělo, v jaké situaci, co následovalo a zda se to opakovalo.
Zkuste proto vycházet z toho, co jste sama viděla a slyšela. Potom přidejte, jak jste situaci prožívala a jak vás ovlivnila. Pokud si vysvětlujete, proč se partner takto choval, ponechte tomu podobu svého vysvětlení. Je rozdíl mezi tím, že někdo určitou větu pronesl, a tím, co si myslíte o jeho záměru.
Nejde přitom o zkoušku, ve které musíte zachovat dokonalý klid. O bolestivých událostech se někdy mluví s pláčem, hněvem nebo přerývaně. Samotné rozrušení nevypovídá o pravdivosti toho, co říkáte. Smyslem přesnějšího popisu je pomoci druhému porozumět, ne skrývat před ním, co prožíváte.
Čtyři vzorce v konkrétních situacích
Následující příklady vycházejí ze situací, které slýchám opakovaně. Jsou ilustrativní a složené z více zkušeností; uvedené věty nejsou doslovnými výroky konkrétních klientů. Mají ukázat způsob popisu, nikoli nabídnout hotovou výpověď, kterou by stačilo převzít.
Pohádkový začátek
Po dvou týdnech známosti vás partner označuje za spřízněnou duši. Už při prvním rande mluví o svatbě, stěhování nebo jménu budoucího dítěte. Komplimenty znějí krásně a společná budoucnost se zdá být na dosah, přestože se zatím sotva znáte. Nezažili jste spolu náročné situace a neměli jste čas poznat své potřeby ani to, jak se k sobě zachováte při neshodě.
Když se vás pak někdo zeptá, proč jste do vztahu vůbec vstoupila, samotné slovo love bombing mu tento začátek nemusí přiblížit. Váš prožitek může vystihovat třeba věta:
„Vytvořil iluzi dokonalého vztahu dřív, než jsme se stihli představit rodičům. Byl to emocionální rychlík. Neměla jsem čas se nadechnout, protože mě hned postavil na piedestal.“
Je z ní patrné, jak jste počátek vztahu vnímala. Pro člověka, který potřebuje pochopit průběh událostí, ale bude užitečné připojit právě to, co se odehrálo: jak brzy začal partner plánovat společný život a jak málo jste se v té době znali. Nemusíte mu přisuzovat úmysl vytvořit iluzi, pokud ho neznáte.
Samotné rychlé zamilování ještě manipulaci nedokládá. V popsaném vzorci je důležité také to, co přichází, když projevíte vlastní přání. Chcete například zůstat doma s knihou místo návštěvy kina a dosavadní obdiv vystřídá kritika. Právě tato změna pomáhá vysvětlit, co pro vás bylo zraňující: jak se s vámi začalo zacházet, když jste přestala naplňovat partnerovu představu.
Přepisování reality
Řeknete partnerovi: „Zranilo mě, když jsi na té oslavě flirtoval s mojí kamarádkou.“ Odpoví: „Jsi hysterická. Vůbec mě nerespektuješ. Žárlíš, protože si nevěříš. Všichni si myslí, že jsi blázen.“ Místo rozhovoru o tom, co vás zranilo, se náhle obhajujete proti hodnocení své povahy a psychického stavu.
Takový obrat může být součástí gaslightingu, ale samotný nesouhlas, necitlivá odpověď ani odmítnutí odpovědnosti tento pojem nevystihují. Podstatné je podkopávání důvěry člověka ve vlastní vnímání, paměť či úsudek. Organizace National Domestic Violence Hotline popisuje mimo jiné opakované zpochybňování paměti, popírání událostí a zlehčování prožitků; postupně se člověk může přestat spoléhat na vlastní posouzení situace. National Domestic Violence Hotline: What is gaslighting?
Pokud jste podobnou zkušenost měla, její dopad může vystihovat tento příklad:
„Kdykoli jsem otevřela nějaký problém, skončilo to tím, že jsem se omlouvala já jemu. Dokázal překroutit, co se stalo, tak, že jsem začala pochybovat o vlastní paměti.“
K takovému shrnutí patří konkrétní situace. Co jste řekla vy? Co odpověděl partner? Kterou událost popřel? Právě tím se lze dostat od sporu o význam slova gaslighting k tomu, co potřebujete sdělit. Odborný pojem můžete použít, pokud vám pomáhá, ale neměl by popis nahradit.
Pozornost si zaslouží i to, co při těchto rozhovorech cítíte v těle. Sevřený žaludek nebo mráz v zádech mohou být důvodem zastavit se a všimnout si, co se s vámi děje. Samy o sobě však neurčují, zda vámi druhý manipuluje ani jaký má úmysl. Tělesné napětí a další nepříjemné příznaky mohou doprovázet stres i úzkost. Prožitek proto berte vážně a zkoumejte ho spolu s okolnostmi rozhovoru a tím, co se mezi vámi opakuje. National Institute of Mental Health: I’m So Stressed Out!
Dvojí metr
Partner přijde domů naštvaný a celá domácnost se jeho náladě přizpůsobí. Když máte špatný den vy, dozvíte se, že kazíte náladu ostatním. Jeho chybu má vysvětlit stres nebo obtížné dětství, zatímco vaši vám připomíná ještě za tři roky při dalších hádkách. Z jednotlivých situací postupně poznáváte, že podobné jednání nemá pro oba stejné důsledky.
„Platila dvě sady pravidel. Jedna mírná pro něj, druhá nesplnitelná pro mě. Byl to trvalý stav chození po vaječných skořápkách.“
Takové přirovnání může přiblížit obavu, s níž jste doma žila. Aby mu druhý člověk porozuměl přesněji, vraťte se k některé situaci, v níž se dvojí metr projevil. Co bylo partnerovi omlouváno a co vám vytýkal? Obraz opatrného našlapování vystihuje zkušenost; konkrétní příklad ukazuje, z čeho vyrůstala.
Hra na oběť
Po rozchodu se může přidat další obtíž: dozvídáte se, že bývalý partner o soužití vypráví způsobem, v němž se nepoznáváte. Podle jeho verze jste ubližovala vy, zatímco on všechno obětoval a nyní přichází o děti, peníze nebo budoucnost. Potřebujete se vůči takovému vyprávění ohradit a vysvětlit, v čem neodpovídá vaší zkušenosti.
Tady je zvlášť snadné zaměnit popis za vysvětlení partnerových motivů:
„Neunese představu, že by v očích ostatních selhal. Radši vytvořil příběh, kde je obětí on, aby nemusel čelit pravdě o tom, jak se choval ke mně, k dětem, k naší rodině.“
Tato věta může vystihovat, jak jeho jednání chápete. Zároveň mu ale přisuzuje důvod, který nemusíte znát. Chcete-li popsat chování, potřebujete se vrátit k tomu, co o vás skutečně řekl, komu to sdělil a v čem se jeho tvrzení rozchází s událostmi, které znáte. Také rozlište, co jste slyšela přímo a co vám někdo zprostředkoval.
Tím se nemusíte vzdát vlastního názoru na to, co se děje. Jen pomáháte člověku, který u toho nebyl, rozeznat vaši zkušenost od vaší interpretace. Při rozhovoru s blízkým i při jednání s odborníkem je takové rozlišení užitečnější než další pojmenování partnerovy osobnosti.
Co přesný popis mění pro vás
Záleží i na tom, jak o partnerovi mluvíte sama se sebou. Když pro vás slovo narcista začne znamenat někoho, kdo všechno předvídá, každého oklame a nedá se mu nijak čelit, může posilovat pocit bezmoci. V konkrétním popisu se pozornost vrací k jednání, které znáte: „choval se ke mně neuctivě, lhal, shazoval mě a nikdy se neuměl omluvit“.
Ani tím ovšem druhému automaticky nevezmete vliv nebo schopnost vám ublížit. Může vám to pomoci lépe rozlišit, co se skutečně dělo, co vás zraňovalo a co už nechcete dál přijímat. Pojem, který vám zpočátku pomohl zorientovat se ve zmatku, pak nemusí nést celé vysvětlení vašeho života.
Podobný rozdíl vidím i v tom, k čemu svou nově nalezenou sílu používáte. Rozumím úlevě, když se člověk konečně dokáže ozvat. Může přitom cítit také chuť všechno druhému vrátit. V práci s lidmi mě zajímá, jak tuto sílu využít k jasnějšímu vyjádření toho, co jim vadí, co potřebují změnit a co už nebudou přijímat.
Ke společnému hledání řešení je ovšem potřeba ochota obou a dostatečné bezpečí. Pokud se ve vztahu objevuje násilí, zastrašování nebo kontrola, nemá být výzva ke spolupráci dalším požadavkem na člověka, kterému je ubližováno. Organizace National Domestic Violence Hotline upozorňuje, že při zneužívání může společné poradenství přinášet další rizika, například využití sdělených informací proti partnerovi. Přednost má bezpečí a specializovaná pomoc. National Domestic Violence Hotline: Should I Go To Couples Therapy With My Abusive Partner?
Když stejná slova použije druhý
Tento článek i video si může přečíst a pustit také váš partner. Může pak o vás říci: „Ona nedokáže unést, že by v očích ostatních selhala, tak vytváří příběhy, kde je obětí, aby nemusela čelit tomu, jaká je doopravdy.“ Stejně jako v předchozím příkladu ani tato věta sama nic nedokládá. Nabízí posluchači výklad vašich motivů, aniž by mu ukázala, z čeho vychází.
Přesvědčivá formulace není zárukou pravdivosti. A skutečnost, že podobná slova používají oba partneři, ještě neznamená, že se oba chovají stejně nebo nesou stejný díl odpovědnosti. I proto má smysl vracet se ke konkrétním událostem a souvislostem, které se v obecném obvinění ztrácejí.
Jak reagovat, když druhý takto popíše vaše chování a vy víte, že to neodpovídá tomu, co se stalo, probírám s klienty osobně. Záleží na jejich situaci, možnostech i bezpečí. Samotné pochopení postupu ještě nemusí stačit k tomu, aby jej člověk dokázal použít při náročném jednání.
Co s tím dál
Z jednoho článku nemohu rozhodnout, zda máte ve vztahu zůstat, nebo odejít. Pokud jste už odešla nebo se k odchodu rozhodla, nepotřebujete partnerovu diagnózu k tomu, abyste mohla mluvit o důvodech svého rozhodnutí. A pokud se teprve snažíte své situaci porozumět, můžete začít tím, co se mezi vámi děje a jaké to pro vás má důsledky.
Když pracuji s páry, začínám vstupní konzultací a třemi sezeními věnovanými tomu, jak jejich vztah funguje. Nestanovuji psychiatrické diagnózy. Dívám se na to, jak oba svou situaci vnímají, jak na sebe reagují a co se v jejich soužití opakuje. Z toho potom vychází strategie další spolupráce.
Zajímá mě také, zda některé reakce souvisejí s obranou a dlouhodobě nenaplněnými vztahovými potřebami. Je to otázka k prozkoumání, ne předem dané vysvětlení. Porozumění okolnostem člověka nezbavuje odpovědnosti za to, jak zachází s druhým, a nenahrazuje posouzení, zda je společná práce vůbec bezpečná a vhodná.
Pokud chcete lépe porozumět své situaci a tomu, jak ji popsat, nabízím vstupní konzultaci. Šedesát minut, online nebo osobně, bez tlaku. Když uvidím, že koučování nedává smysl, řeknu vám to narovinu; pokud pro vás může být užitečné, probereme další postup.
Příklady a modelové věty v tomto textu jsou ilustrativní a složené z více situací. Nejde o záznam konkrétních sezení. Text má vzdělávací účel a nenahrazuje odbornou psychologickou ani psychiatrickou péči. V akutní psychické krizi se můžete obrátit na Linku první psychické pomoci 116 123, která je v České republice dostupná zdarma a nonstop. Při bezprostředním ohrožení volejte tísňovou linku 112.
Zdroje a souvislosti
Při popisu vztahových jevů se opírám také o veřejně publikovanou práci doktorky Ramani Durvasuly. Pro rozlišení odborných pojmů a vymezení bezpečné pomoci slouží následující zdroje:
- American Psychiatric Association. What Is Narcissistic Personality Disorder?, 30. ledna 2024.
- National Domestic Violence Hotline. What is gaslighting?
- National Institute of Mental Health. I’m So Stressed Out! Fact Sheet
- National Domestic Violence Hotline. Should I Go To Couples Therapy With My Abusive Partner?
- Cesta z krize. Linka první psychické pomoci.
- Evropská komise. 112, evropské číslo tísňového volání.
Přepis celého videa (25 minut)
Přepis zachycuje, co ve videu zaznělo. Článek výše některé údaje zpřesňuje.
1. Úvod: proč „je to narcista” nikdo neslyší
Schválně, kolikrát už jste za poslední rok slyšeli větu „můj ex byl úplný narcista” nebo „moje bývalá má stoprocentně narcistickou poruchu osobnosti”? Kdybychom věřili internetu, půlka populace by trpěla těžkou psychickou poruchou a ta druhá by s ní zrovna randila. Pravda je ale taková, že skutečných klinických narcistů je v populaci zhruba jedno až jedno a půl procenta.
Někteří autoři, třeba doktorka Ramani, říkají, že jich je mnohem víc, jen nejsou diagnostikovaní. Ale chování, které nám ubližuje, manipuluje s námi a ničí nám sebevědomí, to je to, o čem se nemluví. A toho je bohužel plný svět.
V dnešním videu se podíváme na to, jak popsat tyhle manipulativní, toxické vzorce chování vašeho ex, nebo člověka, se kterým se zrovna chcete rozvádět nebo to řešíte na úřadech, aniž byste museli vytahovat psychiatrickou příručku DSM-5, ve které je narcistická porucha osobnosti popsaná. Protože když někoho označíte za narcistu, lidé často mávnou rukou, že jen dramatizujete rozchod. Že možná vy jste ten divný člověk, protože ve vaší přítomnosti to ten druhý krásně využije. Ale když popíšete, co přesně dělal, na začátku vztahu i teď, najednou vám všichni začnou rozumět. Pojďme se na to podívat.
2. Kde to potřebujete: úřady, škola, soud, rodina
Chci vám ukázat něco, na co se v naší komunitě a v Institutu evoluce vztahu lidé často ptají. Odkaz na komunitu najdete pod videem. Ptají se na to, jak to říct dětské psycholožce, ve škole, na úřadech, u soudu, před právníky. „Jak mám říct, že je to narcista? Nikdo mě neslyší, když řeknu, že na mě používá lovebombing.” Pojďme se podívat, jak se to dá pojmenovat a jak se s tím dá pracovat. Začněme třeba tím lovebombingem.
3. Pohádkový začátek: jak popsat „love bombing” bez cizího slova
Samotný lovebombing začíná v podstatě jako film z Hollywoodu. Na začátku vás ten člověk zahrne láskou. Jde o to umět popsat, že víte, co se dělo, a hlavně proč jste s tím člověkem vůbec zůstali. Protože co spousta úřadů a lidí nechápe, je právě to, proč jste si s ním vůbec začali.
Představte si člověka, který vás po dvou týdnech známosti přesvědčuje, že jste spřízněné duše. „S takovou ženou jsem se v životě necítil.” „Ty jsi úžasná.” Do dvou tří hodin prvního rande už vás miluje. Ráno posílá zamilované písničky, kytky, říká: „stěhuju se, všechno nechám, jdu za tebou, jedině ty.” Plánuje svatbu, stěhování, jméno prvního dítěte vám řekne na prvním rande, ještě žádné nemáte. Zahrnuje vás komplimenty, které zní krásně, ale když se nad tím zamyslíte, vlastně vás ještě ani nezná.
Nezná vaši rodinu, nezná vaše vztahové potřeby, neví, jak reagujete v emočně vypjatých situacích. Nezná vlastně nic, ale už plánuje první dovolenou, první dítě, společné bydlení. „Konečně tu je žena, se kterou můžu začít plnit ty velké sny.” Sny, po kterých vy pravděpodobně toužíte.
Jak tohle popsat přátelům, terapeutovi nebo úřadům bez té diagnózy? Můžete říct třeba tohle: „Vytvořil od začátku iluzi dokonalého manželství. A bylo to dřív, než jsme se vůbec stihli představit rodičům a přátelům. Dřív, než jsme začali společně žít. Byl to emocionální rychlík. Neměla jsem čas se nadechnout, protože mě okamžitě postavil na piedestal.”
Možná vám připadá, že to musí znít drsněji. Nemusí. Čím klidněji popíšete realitu, tím líp vás slyší. A problém s piedestalem je v tom, že z něj dřív nebo později spadnete. Stačí, abyste projevila vlastní názor nebo řekla, že dneska nechcete do kina a radši zůstanete s knížkou doma. Z dokonalého partnera se rázem stává kritik.
4. Přepisování reality: jak popsat „gaslighting” jako odmítání odpovědnosti
Pojďme na druhou věc, která se často rovnou nazývá gaslighting. Hodně o tom mluvím i v kurzu Tajemství jinakosti. Gaslighting je často nálepka, kterou lidé použijí, a rádi ji vůči vám použijí právě ti, kteří mají narcistické rysy. Stačí, že s něčím nesouhlasíte nebo máte jiný názor, a už jste ten, kdo je gaslightuje nebo jim upírá realitu.
Teď se ale dostáváme k disciplíně, ve které toxičtí lidé často excelují. Na internetu pro to najdete termín gaslighting, ten si můžete vyhledat. V praxi to znamená jediné: je to psychologický ekvivalent situace, kdy stojíte v dešti a partner vám s ledovým klidem tvrdí, že svítí sluníčko, a že byste se měla jít léčit, protože vidíte kapky.
Jak to vypadá v dialogu? Vy řeknete: „Zranilo mě, když jsi na té párty flirtoval s mojí kamarádkou.” A místo omluvy, místo „to mě mrzí, to nebyl můj záměr, záleží mi na tobě, promiň”, přijde něco jiného: „Ty jsi úplně hysterická. Ty mě vůbec nerespektuješ. Jenom žárlíš, protože si sama nevěříš. Všichni si myslí, že jsi blázen. To si snad nemůžu na párty promluvit s někým jiným?” Vy přitom stojíte v dešti, a on popírá, že prší. Popírá, že flirtoval, přestože jste to zažila, protože přesně tímhle způsobem sváděl kdysi vás.
Během pěti vteřin se téma posune od jeho chování k vaší psychické labilitě. Jak to popsat, aniž byste vytvořila diagnózu? To je hrozně důležité umět vyjádřit. Když s tím pracujeme, doporučuji to i koučům a terapeutům: když klient popisuje gaslighting, mluvte o tom chování jinak.
Můžete říct: „Kdykoli jsem otevřela nějaký problém, skončilo to tím, že jsem se omlouvala já jemu. Dokázal překroutit realitu tak, že jsem začala pochybovat o vlastní paměti, jestli se věci, které jsem viděla na vlastní oči, vůbec staly.” Vidíte, popisuju realitu.
Můžu dát konkrétní příklad: „Viděla jsem, jak flirtuje s jinou ženou, úplně stejně, jako se choval ke mně na začátku. Dotyky. Bylo to zjevné. A když jsem mu řekla, že mi to není příjemné, že se mi nevěnoval, přišel útok, že jsem hysterická, že ostatní o mně říkají to a ono.” A tohle se dělo pravidelně. Takových příkladů bych mohl uvést víc.
Jedna jednoduchá věc: kdyby u toho byl ten člověk přítomný, hned zase udělá gaslighting. Vy řeknete „ano, vidíte”, a on začne znova. Proto neříkejte „on mě neustále gaslightoval a já z toho byla psychicky labilní”. Ve chvíli, kdy řeknete tohle slovo, vidí vás všichni jako psychicky labilního člověka. Proto popisujte realitu: „Dokázal překroutit realitu tak, že jsem začala pochybovat o vlastní paměti, jestli se věci, které jsem viděla na vlastní oči, vůbec staly.”
Tohle není narcismus jako diagnóza. Tohle je odmítání odpovědnosti za vlastní činy. A je to extrémně vyčerpávající. Všimněte si: odmítání odpovědnosti za vlastní činy. Takhle krásně se dá popsat gaslighting. Tady je důležité začít vnímat, jak komunikovat.
5. Dvojí metr: chození po vaječných skořápkách
Ve vztahu s člověkem, který má narcistické rysy, je to často emocionální horská dráha s nastaveným dvojím metrem. Jak se říká, a tohle přísloví se mi moc líbí: co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Nebo krávě, dosaďte si jakékoli zvíře, které vám vyhovuje.
Tihle lidé mají brutální dvojí metr. Když přijdou domů naštvaní oni, celá domácnost chodí po špičkách. Když máte špatný den vy, dozvíte se, že jim kazíte náladu a jste energetický upír. Když udělají chybu oni, může za to stres, dětství, všechno okolo. Když uděláte chybu vy, budete si to pamatovat ještě tři roky, protože vám to při každé hádce vmetou do tváře. A budou to rádi používat pořád dokola.
Jak tohle popsat? „Žila jsem ve vztahu, kde platily dvě sady pravidel. Jedna extrémně mírná pro něj a druhá nesplnitelně přísná pro mě. Byl to permanentní stav chození po vaječných skořápkách.” Vidíte ten rozdíl? „Chození po vaječných skořápkách” je přesně ta fráze, kterou lidé potřebují slyšet, aby pochopili vaši zkušenost, aniž byste museli listovat v lékařské příručce a popisovat, o jaký druh manipulace nebo toxicity jde. Lidé, kteří nejsou zběhlí v té narcistické lingvistice, v těch termínech, a nevědí o dopadu takového chování na druhého, tohle potřebují slyšet.
6. Hra na oběť: pomluvy a převrácení rolí po rozchodu
Lidé s narcistickými rysy pak rádi hrají oběť. Začnou se do té role pasovat právě ve chvíli, kdy hrozí jejich odhalení. Protože vy je vykreslujete jako silné, a oni jsou najednou v přítomnosti ostatních citliví a zranitelní. Ale to je naučené. Jsou tou obětí, která čelí vaší zuřivosti.
Když přijde rozchod, ať odejdete vy, nebo vás odkopnou, protože z vás vysáli sebevědomí a potřebují novou oběť, scénář je stejný. Začnou o vás šířit neuvěřitelné příběhy, pomluvy, celé rodině řeknou, jak chudák dopadl. A vy zjistíte, že podle jejich verze jste to vy, kdo ubližoval, kdo podváděl, kdo byl psychicky labilní.
Dojde k něčemu, co nechápete: oni jsou ti chudáci, kteří udělali všechno, a vy jste jim zničili život. Teď jim chcete sebrat děti, majetek, peníze, budoucnost, práci, a oni jsou ti, co trpí.
Místo abyste všem hystericky vysvětlovala, že váš ex má poruchu osobnosti, nebo používala slova jako toxická manipulativní hra, triangulace, pomlouvačná kampaň, můžete říct: „On nedokáže unést představu, že by v očích ostatních selhal. Proto raději vytvořil příběh, kde je on tou největší obětí, aby nemusel čelit pravdě o tom, jak se choval.” Tohle využije i váš advokát, tohle můžete říct kdekoli. Kdokoli to uslyší, pochopí: „Vytvořil příběh, kde je on největší oběť, aby nemusel čelit pravdě o tom, jak se choval v našem manželství, vůči mně, vůči dětem, vůči rodině.”
7. Proč mluvit o chování, a ne o diagnóze
Na závěr chci říct jednu důležitou věc. Proč je tak důležité mluvit o chování, a ne o diagnózách? Tohle je dovednost, kterou se vyplatí naučit. V naší komunitě, v Institutu evoluce vztahu, i v programu pro dospělé děti narcistických rodičů se na tohle lidé ptají a probíráme to společně.
Umět popisovat chování, a ne diagnózu, když už si tu diagnózu umíte sami zmapovat a rozlišíte různé manipulativní a toxické techniky, to je skvělé. Ale pak můžete přejít do fáze, kdy se začnete chovat tak, jak vám není vlastní. Z módu „byla jsem slabá, teď jsem silná a teď už ti to nedovolím” se můžete posunout do módu „byla jsem slabá, teď jsem silná, a pojďme se společně podívat, co s tím”, nebo „popišme to tak, jak to je, co mi na tom vadí, co s tím můžu udělat a co už nikdy nebudu respektovat”.
Protože když někoho označíte za narcistu, že jeho chování je narcistické, dáváte mu obrovskou moc. Děláte z něj záhadné, neporazitelné monstrum z psychologických článků. A to je velká výhoda pro někoho, kdo tím skutečně může být. Ale když řeknete „ten člověk se ke mně choval neuctivě, lhal, shazoval mě, neuměl se omluvit”, berete mu tu božskou auru úžasného člověka. Zůstane jen slaboch, který si musel šlapat po ostatních lidech, aby sám vypadal větší. A vy se v tu chvíli nemusíte obhajovat. Ano, prostě to tak bylo. On to ví moc dobře, proto ho to začne rozčilovat.
8. Když to obrátí proti vám
A teď ještě jedna důležitá věc. Tohle video může slyšet i on, nebo ona. A díky tomu může tuhle techniku použít na vás. Sedne si v hospodě a řekne: „Víte, tahle žena se ke mně chovala neuctivě, lhala, shazovala mě a neuměla se omluvit.” Bum. Co s tím uděláte? Jak zareagujete?
Kdyby to řekl muž a vy seděli v hospodě: „Ona nedokáže unést představu, že by v očích ostatních selhala, proto vytváří příběhy, kde je chudinka oběť, aby nemusela čelit pravdě o tom, jaká je to máma a manželka.” Vidíte ten přesah? Vidíte, co by mohl použít? On použije tyhle hlášky, a většina obětí řekne „on je narcista”, a přitom použijí úplně stejnou větu.
Proto je dobré se to učit a být připravený, klidně to říct jako první. Ale co když to jako první řekne ten člověk s narcistickou osobností? Co uděláte? Jak se zachováte? Tohle často probíráme až osobně s klienty. Záměrně to tady ve videu ani v komunitě neřeknu, protože tohle jsou věci, které je potřeba pro sebe objevit a naučit se je, a vychází to z něčeho víc než jen tomu rozumět. A nechci všechny tyhle informace dávat na veřejnost.
9. Jak s tím pracujeme v IEV a pozvání na vstupní konzultaci
A na tom, jestli na to někdo má papír od doktora, nebo ne, vlastně vůbec nezáleží. Důležité je, že už v tom vztahu nejste, nebo že jste se rozhodla z něj odejít. To je to nejcennější. Protože na vztah musí být vždycky dva.
Když pracuju s páry, nejdřív děláme vstupní konzultaci. Pak máme tři diagnostická sezení, ne sezení o nich, ale o vztahu. Já nikoho nediagnostikuji. Díváme se, odhalujeme jejich jinakost, jejich vnímání, pozorujeme dynamiku. Na základě těch tří sezení vytváříme strategii a plán, jak postupovat, abychom v následujících třech měsících viděli průlom, a abychom poznali, jestli má smysl pokračovat. Narovinu říkám: první tři měsíce jsou kritické a nejnáročnější, a v dalších třech až šesti měsících často dochází ke skutečnému zvratu a proměně vztahu.
A i když je tam člověk, který má narcistické prvky chování, jsme schopní se podívat, jestli je to jen obranný mechanismus na základě nahromaděné, až chronické frustrace z nenaplněných vztahových potřeb.
Pokud jste tohle zažili, napište mi do komentářů, jaká věta nebo chování vám otevřely oči. A pokud vás zajímá, jak reagovat, když partner s narcistickými rysy začne tohle říkat o vás, když popisuje vaše chování a není to pravda, doporučuji si nejdřív rezervovat vstupní konzultaci. Pak můžeme udělat diagnostiku, dvě tři sezení, a nastavit strategii a plán toho, co je potřeba proměnit, abyste v těchto situacích dokázali reagovat jako moudrý, dospělý člověk, který umí regulovat svůj emoční systém a koregulovat i situaci v celé místnosti, když někdo začne manipulovat.