„Můj ex je narcista.” Slyším to skoro každý týden, na konzultacích i od lidí, se kterými pracujeme delší dobu. U nás v Institutu evoluce vztahu tomu rozumíme a víme, co tím člověk myslí. Potíž je, že všude jinde ta věta nefunguje. U dětské psycholožky, ve škole, na úřadě, před soudem. Tam, kde ji nejvíc potřebujete, se najednou obrátí proti vám.
Tohle je psaná verze videa, které si můžete pustit výše. Trvá pětadvacet minut a celý přepis najdete dole pod článkem.
Věta, kterou slyšíte každý týden, a proč vás staví do role toho horšího
Začnu číslem, které možná překvapí. Lidí, kteří by opravdu naplnili klinickou diagnózu, bývá v populaci kolem jednoho až jednoho a půl procenta. Někteří autoři, třeba doktorka Ramani Durvasula, odhadují víc, jen prý většina nikdy neprošla diagnostikou. Na čísle ale tolik nezáleží. Chování, které druhého ponižuje, převrací mu realitu a pomalu mu bere důvěru v sebe sama, je mnohem rozšířenější než kterákoli porucha. A právě o něm se skoro nikde pořádně nemluví.
Když ho shrnete do jednoho slova, vlastně ho dáte z ruky. Řeknete „je to narcista” a člověk naproti vám zařadí zpátečku. To slovo slyšel za poslední měsíc už po dvacáté. Mávne rukou, že zase někdo přehání rozchod. A vy, místo abyste získala spojence, najednou stojíte jako ta, která lepí nálepky a možná si trochu vymýšlí.
Je v tom nepříjemný paradox. Ve chvíli, kdy nejvíc toužíte být slyšena, sáhnete po pojmu, který vás umlčí.
Proč nálepka selže právě tam, kde ji nejvíc potřebujete
Diagnóza je cizí slovo. Pro soudkyni, pro učitelku, pro vaši tchyni je „narcistická porucha osobnosti” něco z časopisu, na co nemají názor a hlavně k tomu nemají vztah. Nemůžou si to ověřit a většinou ani nechtějí. Co ale všichni znají z vlastního života, je konkrétní chování. Že někdo lže a tváří se přitom klidně. Že shazuje druhého před dětmi. Že se nikdy neumí omluvit. Tohle nepotřebuje vysvětlovat, tomu rozumí každý okamžitě.
Takže pokud potřebujete, aby vám okolí uvěřilo, udělejte pravý opak toho, co se nabízí. Nezvyšujte odbornost popisu. Snižte ji. Sundejte z toho latinu a řekněte holou věc, která se stala.
Čtyři vzorce a jak je popsat realitou
Vezmu čtyři situace, které slýchám nejčastěji. U každé ukážu, jak ji popsat tak, aby ji slyšel i člověk, který o žádném „narcismu” v životě nečetl.
Pohádkový začátek
Skoro vždycky to začíná jako film. Po dvou týdnech jste spřízněné duše. Do tří hodin prvního rande už padají věty o svatbě, o stěhování, o jménu prvního dítěte, které ještě není na světě. Komplimenty, kterým se těžko odolává, jenže ten člověk vás vlastně ještě vůbec nezná. Nezná vaši rodinu, vaše potřeby, neviděl vás v žádné těžké chvíli.
Lidé na úřadech často nechápou jednu věc. Ptají se, proč jste si vůbec začala. A přesně tady to můžete pojmenovat, aniž byste sáhla po cizím slově:
„Vytvořil iluzi dokonalého vztahu dřív, než jsme se stihli představit rodičům. Byl to emocionální rychlík. Neměla jsem čas se nadechnout, protože mě hned postavil na piedestal.”
Možná vám připadá, že to musí znít drsněji. Nemusí. Čím klidněji popíšete realitu, tím líp vás slyší. A problém s piedestalem je v tom, že z něj dřív nebo později spadnete. Stačí, abyste projevila vlastní názor nebo řekla, že dneska nechcete do kina a radši zůstanete s knížkou doma. Z dokonalého partnera se rázem stává kritik.
Přepisování reality
Druhá věc se na internetu jmenuje gaslighting. V praxi je to chvíle, kdy stojíte v dešti a partner vám s naprostým klidem tvrdí, že svítí slunce, a že byste se měla jít léčit, protože vidíte kapky.
Řeknete: „Zranilo mě, když jsi na té oslavě flirtoval s mojí kamarádkou.” A místo omluvy přijde obrat. „Jsi hysterická. Vůbec mě nerespektuješ. Žárlíš, protože si nevěříš. Všichni si myslí, že jsi blázen.” Během pěti vteřin se téma přesunulo od jeho chování k vaší psychice.
Tady stojí za to věřit jedné věci, kterou vám tělo říká dřív než hlava. Tělo zná manipulaci dřív, než ji hlava stihne pojmenovat. Sevřený žaludek, mráz v zádech u věty, která zní jako péče, ale uvnitř nese výčitku. Ten signál přichází první a má pravdu.
A popis? Zase bez diagnózy:
„Kdykoli jsem otevřela nějaký problém, skončilo to tím, že jsem se omlouvala já jemu. Dokázal překroutit, co se stalo, tak, že jsem začala pochybovat o vlastní paměti.”
Nepojmenovávejte to slovem gaslighting. Jakmile řeknete „on mě gaslightoval a já z toho byla labilní”, uslyší lidé hlavně slovo „labilní” a uvidí labilního člověka ve vás. Tak to popište jinak. Není to diagnóza. Je to odmítání odpovědnosti za vlastní činy. A je to k neunesení vyčerpávající.
Dvojí metr
Třetí vzorec vystihuje staré přísloví. Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Když přijdou naštvaní oni, celá domácnost chodí po špičkách. Když máte špatný den vy, kazíte náladu a berete druhým energii. Jejich chyba? Může za ni stres nebo dětství. Vaše chyba? Tu vám připomenou ještě za tři roky u každé hádky.
„Platila dvě sady pravidel. Jedna mírná pro něj, druhá nesplnitelná pro mě. Byl to trvalý stav chození po vaječných skořápkách.”
„Chození po vaječných skořápkách.” Tahle čtyři slova udělají víc než celá kapitola z příručky. Každý hned ví, o čem mluvíte.
Hra na oběť
A pak přijde rozchod. Ať odejdete vy, nebo odkopnou oni, scénář bývá stejný. Začnou kolovat příběhy. Najednou jste podle nich ten, kdo ubližoval, kdo podváděl, kdo byl labilní. Oni jsou ti, co všechno obětovali, a teď jim ničíte život, berete děti, peníze, budoucnost.
Místo slov jako triangulace nebo pomlouvačná kampaň zkuste tohle:
„Neunese představu, že by v očích ostatních selhal. Radši vytvořil příběh, kde je obětí on, aby nemusel čelit pravdě o tom, jak se choval ke mně, k dětem, k naší rodině.”
Takovou větu unese i právník, i úřední papír, i člověk u soudu. Nikoho neobviňuje z poruchy. Jen popisuje, co se dělo.
Proč popis bere moc a nálepka ji dává
Teď to nejdůležitější, kvůli čemu celý ten obrat dává smysl. Když někoho označíte za narcistu, paradoxně mu přidáte na síle. Uděláte z něj záhadné, neporazitelné monstrum z článků, se kterým si nikdo neporadí. A to se náramně hodí každému, kdo se za takovou rouškou rád schová.
Když místo toho řeknete „choval se ke mně neuctivě, lhal, shazoval mě a nikdy se neuměl omluvit”, sundáte mu auru. Zůstane člověk, který si musel šlapat po druhých, aby si připadal větší. Nic záhadného, nic nedotknutelného.
Platí to i o slovech, která nosíte v hlavě vy sama. Slovo je užitečné, dokud vám pomáhá uspořádat chaos. Přestává být užitečné ve chvíli, kdy zamění popis chování za diagnózu člověka. Nálepka je dobrá první berlička. Pomůže vám pojmenovat, že nejste blázen. Ale když na ní zůstanete stát, zastaví vás.
A je tu ještě jeden důvod, proč nezůstávat jen u obrany. Lidé kolem vám teď možná tleskají, že jste konečně našla hlas a už si nic nenecháte líbit. Je to krásné a je to důležité. Jenže je rozdíl mezi silou, která útočí, a silou, která zve k řešení. Skutečná síla neříká „teď ti to dám sežrat”. Říká „jsem silná, a pojďme se spolu podívat, co s tím uděláme”. Obě jsou síla. Ta první je rychlá a nakonec dost osamělá. Ta druhá je pomalejší a unese mnohem víc.
Háček: stejnou větu může použít on na vás
Ještě jedna věc, kterou je férové říct nahlas. Tohle video i tenhle text si může přečíst i druhá strana. A může popisovat úplně stejně. Sedne si někde a řekne: „Ona nedokáže unést, že by v očích ostatních selhala, tak vytváří příběhy, kde je obětí, aby nemusela čelit tomu, jaká je doopravdy.”
Vidíte ten přesah? Popis není kouzlo, které patří jen jedné straně. Je to dovednost. Proto se vyplatí umět ho použít a být na něj připravená. A proto má smysl naučit se i to těžší: co dělat ve chvíli, kdy vaše chování popíše jako první ten druhý, a není to pravda. To je práce, kterou s lidmi dělám osobně, protože vychází z víc než jen z porozumění a do veřejného textu nepatří.
Co s tím dál
Možná čekáte velké rozhřešení, jestli máte zůstat, nebo odejít. To vám tady schválně nedám. Na papíru od doktora totiž zas tolik nezáleží. Záleží na tom, že už v tom vztahu nejste, nebo že jste se rozhodla. Protože na vztah jsou vždycky potřeba dva.
Když pracuju s páry, nezačínám diagnózou. Začínáme vstupním pohovorem a třemi sezeními, ve kterých se nedívám na to, kdo je jaký, ale na to, co se mezi dvěma lidmi děje. Nikoho nenálepkuju. Teprve pak stavíme strategii. A i tam, kde je chování, které by jiní rychle pojmenovali, se nejdřív ptám, jestli za ním není jen obrana, která narostla z let nenaplněných potřeb. Někdy ano, někdy ne. Poznat ten rozdíl je přesně to, kvůli čemu má smysl si v klidu sednout a podívat se.
Pokud tohle žijete a chcete se na svou situaci podívat z téhle strany, nabízím vstupní pohovor. Padesát minut, online nebo osobně, bez tlaku. Když uvidím, že koučování nedává smysl, řeknu vám to narovinu. Když dává, ukážu vám, kudy.
Příběhy a věty v tomhle textu jsou ilustrativní a složené z více situací, žádný konkrétní člověk se v nich nepozná. Text má vzdělávací účel a nenahrazuje odbornou psychologickou ani psychiatrickou péči. Pokud se ocitáte v ohrožení nebo v akutní krizi, obraťte se prosím nejdřív na odbornou nebo krizovou pomoc, v České republice například na Linku první psychické pomoci 116 123. Při popisu jevů odkazuji na veřejně publikovanou práci doktorky Ramani Durvasuly.
Přepis celého videa (25 minut)
1. Úvod: proč „je to narcista” nikdo neslyší
Schválně, kolikrát už jste za poslední rok slyšeli větu „můj ex byl úplný narcista” nebo „moje bývalá má stoprocentně narcistickou poruchu osobnosti”? Kdybychom věřili internetu, půlka populace by trpěla těžkou psychickou poruchou a ta druhá by s ní zrovna randila. Pravda je ale taková, že skutečných klinických narcistů je v populaci zhruba jedno až jedno a půl procenta.
Někteří autoři, třeba doktorka Ramani, říkají, že jich je mnohem víc, jen nejsou diagnostikovaní. Ale chování, které nám ubližuje, manipuluje s námi a ničí nám sebevědomí, to je to, o čem se nemluví. A toho je bohužel plný svět.
V dnešním videu se podíváme na to, jak popsat tyhle manipulativní, toxické vzorce chování vašeho ex, nebo člověka, se kterým se zrovna chcete rozvádět nebo to řešíte na úřadech, aniž byste museli vytahovat psychiatrickou příručku DSM-5, ve které je narcistická porucha osobnosti popsaná. Protože když někoho označíte za narcistu, lidé často mávnou rukou, že jen dramatizujete rozchod. Že možná vy jste ten divný člověk, protože ve vaší přítomnosti to ten druhý krásně využije. Ale když popíšete, co přesně dělal, na začátku vztahu i teď, najednou vám všichni začnou rozumět. Pojďme se na to podívat.
2. Kde to potřebujete: úřady, škola, soud, rodina
Chci vám ukázat něco, na co se v naší komunitě a v Institutu evoluce vztahu lidé často ptají. Odkaz na komunitu najdete pod videem. Ptají se na to, jak to říct dětské psycholožce, ve škole, na úřadech, u soudu, před právníky. „Jak mám říct, že je to narcista? Nikdo mě neslyší, když řeknu, že na mě používá lovebombing.” Pojďme se podívat, jak se to dá pojmenovat a jak se s tím dá pracovat. Začněme třeba tím lovebombingem.
3. Pohádkový začátek: jak popsat „love bombing” bez cizího slova
Samotný lovebombing začíná v podstatě jako film z Hollywoodu. Na začátku vás ten člověk zahrne láskou. Jde o to umět popsat, že víte, co se dělo, a hlavně proč jste s tím člověkem vůbec zůstali. Protože co spousta úřadů a lidí nechápe, je právě to, proč jste si s ním vůbec začali.
Představte si člověka, který vás po dvou týdnech známosti přesvědčuje, že jste spřízněné duše. „S takovou ženou jsem se v životě necítil.” „Ty jsi úžasná.” Do dvou tří hodin prvního rande už vás miluje. Ráno posílá zamilované písničky, kytky, říká: „stěhuju se, všechno nechám, jdu za tebou, jedině ty.” Plánuje svatbu, stěhování, jméno prvního dítěte vám řekne na prvním rande, ještě žádné nemáte. Zahrnuje vás komplimenty, které zní krásně, ale když se nad tím zamyslíte, vlastně vás ještě ani nezná.
Nezná vaši rodinu, nezná vaše vztahové potřeby, neví, jak reagujete v emočně vypjatých situacích. Nezná vlastně nic, ale už plánuje první dovolenou, první dítě, společné bydlení. „Konečně tu je žena, se kterou můžu začít plnit ty velké sny.” Sny, po kterých vy pravděpodobně toužíte.
Jak tohle popsat přátelům, terapeutovi nebo úřadům bez té diagnózy? Můžete říct třeba tohle: „Vytvořil od začátku iluzi dokonalého manželství. A bylo to dřív, než jsme se vůbec stihli představit rodičům a přátelům. Dřív, než jsme začali společně žít. Byl to emocionální rychlík. Neměla jsem čas se nadechnout, protože mě okamžitě postavil na piedestal.”
Možná vám připadá, že to musí znít drsněji. Nemusí. Čím klidněji popíšete realitu, tím líp vás slyší. A problém s piedestalem je v tom, že z něj dřív nebo později spadnete. Stačí, abyste projevila vlastní názor nebo řekla, že dneska nechcete do kina a radši zůstanete s knížkou doma. Z dokonalého partnera se rázem stává kritik.
4. Přepisování reality: jak popsat „gaslighting” jako odmítání odpovědnosti
Pojďme na druhou věc, která se často rovnou nazývá gaslighting. Hodně o tom mluvím i v kurzu Tajemství jinakosti. Gaslighting je často nálepka, kterou lidé použijí, a rádi ji vůči vám použijí právě ti, kteří mají narcistické rysy. Stačí, že s něčím nesouhlasíte nebo máte jiný názor, a už jste ten, kdo je gaslightuje nebo jim upírá realitu.
Teď se ale dostáváme k disciplíně, ve které toxičtí lidé často excelují. Na internetu pro to najdete termín gaslighting, ten si můžete vyhledat. V praxi to znamená jediné: je to psychologický ekvivalent situace, kdy stojíte v dešti a partner vám s ledovým klidem tvrdí, že svítí sluníčko, a že byste se měla jít léčit, protože vidíte kapky.
Jak to vypadá v dialogu? Vy řeknete: „Zranilo mě, když jsi na té párty flirtoval s mojí kamarádkou.” A místo omluvy, místo „to mě mrzí, to nebyl můj záměr, záleží mi na tobě, promiň”, přijde něco jiného: „Ty jsi úplně hysterická. Ty mě vůbec nerespektuješ. Jenom žárlíš, protože si sama nevěříš. Všichni si myslí, že jsi blázen. To si snad nemůžu na párty promluvit s někým jiným?” Vy přitom stojíte v dešti, a on popírá, že prší. Popírá, že flirtoval, přestože jste to zažila, protože přesně tímhle způsobem sváděl kdysi vás.
Během pěti vteřin se téma posune od jeho chování k vaší psychické labilitě. Jak to popsat, aniž byste vytvořila diagnózu? To je hrozně důležité umět vyjádřit. Když s tím pracujeme, doporučuji to i koučům a terapeutům: když klient popisuje gaslighting, mluvte o tom chování jinak.
Můžete říct: „Kdykoli jsem otevřela nějaký problém, skončilo to tím, že jsem se omlouvala já jemu. Dokázal překroutit realitu tak, že jsem začala pochybovat o vlastní paměti, jestli se věci, které jsem viděla na vlastní oči, vůbec staly.” Vidíte, popisuju realitu.
Můžu dát konkrétní příklad: „Viděla jsem, jak flirtuje s jinou ženou, úplně stejně, jako se choval ke mně na začátku. Dotyky. Bylo to zjevné. A když jsem mu řekla, že mi to není příjemné, že se mi nevěnoval, přišel útok, že jsem hysterická, že ostatní o mně říkají to a ono.” A tohle se dělo pravidelně. Takových příkladů bych mohl uvést víc.
Jedna jednoduchá věc: kdyby u toho byl ten člověk přítomný, hned zase udělá gaslighting. Vy řeknete „ano, vidíte”, a on začne znova. Proto neříkejte „on mě neustále gaslightoval a já z toho byla psychicky labilní”. Ve chvíli, kdy řeknete tohle slovo, vidí vás všichni jako psychicky labilního člověka. Proto popisujte realitu: „Dokázal překroutit realitu tak, že jsem začala pochybovat o vlastní paměti, jestli se věci, které jsem viděla na vlastní oči, vůbec staly.”
Tohle není narcismus jako diagnóza. Tohle je odmítání odpovědnosti za vlastní činy. A je to extrémně vyčerpávající. Všimněte si: odmítání odpovědnosti za vlastní činy. Takhle krásně se dá popsat gaslighting. Tady je důležité začít vnímat, jak komunikovat.
5. Dvojí metr: chození po vaječných skořápkách
Ve vztahu s člověkem, který má narcistické rysy, je to často emocionální horská dráha s nastaveným dvojím metrem. Jak se říká, a tohle přísloví se mi moc líbí: co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Nebo krávě, dosaďte si jakékoli zvíře, které vám vyhovuje.
Tihle lidé mají brutální dvojí metr. Když přijdou domů naštvaní oni, celá domácnost chodí po špičkách. Když máte špatný den vy, dozvíte se, že jim kazíte náladu a jste energetický upír. Když udělají chybu oni, může za to stres, dětství, všechno okolo. Když uděláte chybu vy, budete si to pamatovat ještě tři roky, protože vám to při každé hádce vmetou do tváře. A budou to rádi používat pořád dokola.
Jak tohle popsat? „Žila jsem ve vztahu, kde platily dvě sady pravidel. Jedna extrémně mírná pro něj a druhá nesplnitelně přísná pro mě. Byl to permanentní stav chození po vaječných skořápkách.” Vidíte ten rozdíl? „Chození po vaječných skořápkách” je přesně ta fráze, kterou lidé potřebují slyšet, aby pochopili vaši zkušenost, aniž byste museli listovat v lékařské příručce a popisovat, o jaký druh manipulace nebo toxicity jde. Lidé, kteří nejsou zběhlí v té narcistické lingvistice, v těch termínech, a nevědí o dopadu takového chování na druhého, tohle potřebují slyšet.
6. Hra na oběť: pomluvy a převrácení rolí po rozchodu
Lidé s narcistickými rysy pak rádi hrají oběť. Začnou se do té role pasovat právě ve chvíli, kdy hrozí jejich odhalení. Protože vy je vykreslujete jako silné, a oni jsou najednou v přítomnosti ostatních citliví a zranitelní. Ale to je naučené. Jsou tou obětí, která čelí vaší zuřivosti.
Když přijde rozchod, ať odejdete vy, nebo vás odkopnou, protože z vás vysáli sebevědomí a potřebují novou oběť, scénář je stejný. Začnou o vás šířit neuvěřitelné příběhy, pomluvy, celé rodině řeknou, jak chudák dopadl. A vy zjistíte, že podle jejich verze jste to vy, kdo ubližoval, kdo podváděl, kdo byl psychicky labilní.
Dojde k něčemu, co nechápete: oni jsou ti chudáci, kteří udělali všechno, a vy jste jim zničili život. Teď jim chcete sebrat děti, majetek, peníze, budoucnost, práci, a oni jsou ti, co trpí.
Místo abyste všem hystericky vysvětlovala, že váš ex má poruchu osobnosti, nebo používala slova jako toxická manipulativní hra, triangulace, pomlouvačná kampaň, můžete říct: „On nedokáže unést představu, že by v očích ostatních selhal. Proto raději vytvořil příběh, kde je on tou největší obětí, aby nemusel čelit pravdě o tom, jak se choval.” Tohle využije i váš advokát, tohle můžete říct kdekoli. Kdokoli to uslyší, pochopí: „Vytvořil příběh, kde je on největší oběť, aby nemusel čelit pravdě o tom, jak se choval v našem manželství, vůči mně, vůči dětem, vůči rodině.”
7. Proč mluvit o chování, a ne o diagnóze
Na závěr chci říct jednu důležitou věc. Proč je tak důležité mluvit o chování, a ne o diagnózách? Tohle je dovednost, kterou se vyplatí naučit. V naší komunitě, v Institutu evoluce vztahu, i v programu pro dospělé děti narcistických rodičů se na tohle lidé ptají a probíráme to společně.
Umět popisovat chování, a ne diagnózu, když už si tu diagnózu umíte sami zmapovat a rozlišíte různé manipulativní a toxické techniky, to je skvělé. Ale pak můžete přejít do fáze, kdy se začnete chovat tak, jak vám není vlastní. Z módu „byla jsem slabá, teď jsem silná a teď už ti to nedovolím” se můžete posunout do módu „byla jsem slabá, teď jsem silná, a pojďme se společně podívat, co s tím”, nebo „popišme to tak, jak to je, co mi na tom vadí, co s tím můžu udělat a co už nikdy nebudu respektovat”.
Protože když někoho označíte za narcistu, že jeho chování je narcistické, dáváte mu obrovskou moc. Děláte z něj záhadné, neporazitelné monstrum z psychologických článků. A to je velká výhoda pro někoho, kdo tím skutečně může být. Ale když řeknete „ten člověk se ke mně choval neuctivě, lhal, shazoval mě, neuměl se omluvit”, berete mu tu božskou auru úžasného člověka. Zůstane jen slaboch, který si musel šlapat po ostatních lidech, aby sám vypadal větší. A vy se v tu chvíli nemusíte obhajovat. Ano, prostě to tak bylo. On to ví moc dobře, proto ho to začne rozčilovat.
8. Když to obrátí proti vám
A teď ještě jedna důležitá věc. Tohle video může slyšet i on, nebo ona. A díky tomu může tuhle techniku použít na vás. Sedne si v hospodě a řekne: „Víte, tahle žena se ke mně chovala neuctivě, lhala, shazovala mě a neuměla se omluvit.” Bum. Co s tím uděláte? Jak zareagujete?
Kdyby to řekl muž a vy seděli v hospodě: „Ona nedokáže unést představu, že by v očích ostatních selhala, proto vytváří příběhy, kde je chudinka oběť, aby nemusela čelit pravdě o tom, jaká je to máma a manželka.” Vidíte ten přesah? Vidíte, co by mohl použít? On použije tyhle hlášky, a většina obětí řekne „on je narcista”, a přitom použijí úplně stejnou větu.
Proto je dobré se to učit a být připravený, klidně to říct jako první. Ale co když to jako první řekne ten člověk s narcistickou osobností? Co uděláte? Jak se zachováte? Tohle často probíráme až osobně s klienty. Záměrně to tady ve videu ani v komunitě neřeknu, protože tohle jsou věci, které je potřeba pro sebe objevit a naučit se je, a vychází to z něčeho víc než jen tomu rozumět. A nechci všechny tyhle informace dávat na veřejnost.
9. Jak s tím pracujeme v IEV a pozvání na vstupní pohovor
A na tom, jestli na to někdo má papír od doktora, nebo ne, vlastně vůbec nezáleží. Důležité je, že už v tom vztahu nejste, nebo že jste se rozhodla z něj odejít. To je to nejcennější. Protože na vztah musí být vždycky dva.
Když pracuju s páry, nejdřív děláme vstupní konzultaci. Pak máme tři diagnostická sezení, ne sezení o nich, ale o vztahu. Já nikoho nediagnostikuji. Díváme se, odhalujeme jejich jinakost, jejich vnímání, pozorujeme dynamiku. Na základě těch tří sezení vytváříme strategii a plán, jak postupovat, abychom v následujících třech měsících viděli průlom, a abychom poznali, jestli má smysl pokračovat. Narovinu říkám: první tři měsíce jsou kritické a nejnáročnější, a v dalších třech až šesti měsících často dochází ke skutečnému zvratu a proměně vztahu.
A i když je tam člověk, který má narcistické prvky chování, jsme schopní se podívat, jestli je to jen obranný mechanismus na základě nahromaděné, až chronické frustrace z nenaplněných vztahových potřeb.
Pokud jste tohle zažili, napište mi do komentářů, jaká věta nebo chování vám otevřely oči. A pokud vás zajímá, jak reagovat, když partner s narcistickými rysy začne tohle říkat o vás, když popisuje vaše chování a není to pravda, doporučuji si nejdřív rezervovat vstupní konzultaci. Pak můžeme udělat diagnostiku, dvě tři sezení, a nastavit strategii a plán toho, co je potřeba proměnit, abyste v těchto situacích dokázali reagovat jako moudrý, dospělý člověk, který umí regulovat svůj emoční systém a koregulovat i situaci v celé místnosti, když někdo začne manipulovat.