Vděčnost je v Hallerově pojetí mnohem víc než pouhé poděkování. Originální německý termín Wertschätzung, kterým ji Reinhard Haller popisuje ve své knize Das Wunder der Wertschätzung (Zázrak ocenění, 2018), nese hlubší význam. Doslova odhad hodnoty. Schopnost vidět hodnotu druhého a aktivně ji projevit.
V mé koučovací praxi je vděčnost nejmocnější protitlak proti destruktivním silám, které se ve vztazích nashromáždí. Pokud urážka, pomsta a nenávist tvoří trojici sil, které vztah rozkládají, vděčnost je síla, která ho buduje. Není pasivní. Je aktivní, vědomá a vyžaduje praxi.
Vděčnost ve třech vrstvách
Hallerova vděčnost není jen jeden druh ocenění. V mé praxi rozlišuji tři vrstvy, které se liší hloubkou.
Vděčnost za čin. Nejjednodušší vrstva. Partner udělal něco konkrétního, a já mu poděkuji. „Děkuji, žes vyzvedl děti.” „Děkuji za večeři.” Tato vrstva je zdravá, ale sama o sobě nestačí. Mnoho párů ji praktikuje a stále se rozpadá.
Vděčnost za bytí. Hlubší vrstva. Klient oceňuje partnera ne za to, co dělá, ale za to, jak je. „Mám rád tvůj smysl pro humor.” „Imponuje mi, jak v napětí zůstaneš klidný.” „Líbí se mi, jak se díváš na světlo, když vařím.” Tato vrstva začíná léčit, protože druhý se cítí viděn ve své jedinečnosti.
Vděčnost za existenci. Nejhlubší vrstva. Klient uznává, že druhý člověk je v jeho životě dar. Ne proto, že něco dělá nebo je nějaký. Ale prostě proto, že existuje. „Jsem rád, že jsi.” „Nevím, kým bych byl bez tebe.” Tato vrstva je vzácná v běžných partnerstvích, ale když se objeví, mění dynamiku zásadně.
V mé praxi se klienti v dlouhodobém vztahu téměř výhradně pohybují v první vrstvě (a často ani tam ne). Druhá a třetí vrstva se ve vztazích, které přicházejí do koučování, většinou ztratily. Mojí prací je obě vrstvy vrátit do živé komunikace.
Proč je vděčnost léčivá
Hallerova teze, kterou v praxi potvrzuji: vděčnost působí na stejný materiál jako urážka, jen z opačné strany. Urážka se trefí do staré rány. Vděčnost se trefí do staré touhy být viděn.
Většina lidí nese od dětství touhu být oceněn za to, kdo je, ne za to, co dokáže. Pokud byly rodiče schopni oceňovat dítě jen za výkon (dobré známky, slušné chování, ne za jeho bytostnou hodnotu), dospělý člověk v sobě nese strukturní hlad po druhé a třetí vrstvě vděčnosti. Když mu ji partner umí dát autenticky, vyplňuje to místo, které bylo prázdné dávno před tím, než se s ním potkal.
To dělá z vděčnosti terapeutický nástroj, ne jen sociální dovednost. Vědomé, autentické ocenění druhého je intervence do staré dětské rány. Pokud si jí pár vědomě praktikuje, jeho vztah se postupně léčí ne přes řešení problémů, ale přes pravidelné aktivní zaplňování staré prázdnoty.
Co vděčnost není
Vděčnost není manipulace. Vděčnost není „chvála, abych si ho/ji předem získala”. Lichotka, která má agendu, není vděčnost. Druhý to vždy vycítí.
Vděčnost není povinnost. Říct „jsi krásná” bez vnitřního napojení je horší než nic neříct. Neautentická vděčnost klienta učí, že jeho hodnota je předmětem vyjednávání.
Vděčnost není kompenzace. Po hádce přiběhnout s velkým gestem, abych „vyrovnal” zranění, není vděčnost. Je to obrana před vlastním studem. Vděčnost roste z klidu, ne z dluhu.
Vděčnost také není naivita. Hallerova vděčnost neignoruje stínové stránky druhého. Ocenění hodnoty znamená ocenění celku, ne výběr jen příjemných částí. To je obtížnější, ale léčivější.
Jak vděčnost trénovat
V mé koučovací praxi často doporučuji párům jednoduchou denní praxi. Každý večer (nebo ráno) si oba navzájem řeknou jednu konkrétní věc, za kterou v daný den partnera oceňují. Ne obecnou („jsi skvělý”). Konkrétní (například „když jsi mě dnes ráno objal před prací, cítila jsem se v bezpečí”). Konkrétnost je důležitá, protože konkrétnost druhý cítí jako autentické vidění.
Tato praxe se zpočátku zdá umělá. Po několika týdnech se ale začne propisovat do běžné komunikace. Pár si začne vědoměji všímat toho, co druhý dělá dobře, ne jen toho, co dělá špatně. Po několika měsících se mění tonalita vztahu jako celku.
Hallerova kniha je v podstatě obsáhlou argumentací pro tuto praxi. Wertschätzung je možná nejúčinnější psychologická intervence, kterou si pár může uložit dlouhodobě, protože stojí na pravidelné, drobné, autentické pozornosti.
Vztah k jiným pojmům
Vděčnost je léčivá protistrana k urážce. Co urážka zraňuje, vděčnost hojí.
Vděčnost je protitlak proti pomstě a nenávisti. Pomsta a nenávist staví na akumulaci ran. Vděčnost staví na akumulaci ocenění. Pár, který aktivně oceňuje, postupně mění hladinu trvale dostupných emocí.
Vděčnost úzce souvisí s Realovou vztahovou mřížkou. Mřížka popisuje, že zdravý vztah existuje jen v pozici rovnocennosti. Vděčnost je nástroj, kterým se do rovnocennosti průběžně vrací. Když oceňuji partnera jako rovnocennou bytost, jsem s ním v rovnocenné pozici. Když ho přestávám oceňovat, sklouzávám do nadřazenosti (mám hodnotu, on nemá) nebo do podřazenosti (on má hodnotu, já nemám).