Grandiózní obranná strategie je koncept Terry Reala, který popisuje obranný vzorec založený na toxické nadřazenosti. Klient se brání pohledu na vlastní zranitelnost tím, že se staví nad druhé. Vzhlíží na ostatní zhora, devalvuje je, hodnotí, koriguje, poučuje.
V mé praxi je grandiózní obrana jedním z nejtěžších klinických materiálů. Není to populární diagnóza, klient ji u sebe těžko vidí, partneři ji často léta tolerují. Přesto je to vzorec, který blokuje intimitu stejně spolehlivě jako stud, jen z opačné strany.
Práce s nadřazeností jako Realova specifická kontribuce
Většina vztahových přístupů posledních padesáti let se zaměřovala na léčení studu a zranitelnosti. Klient byl v terapii primárně viděn jako někdo, kdo nese rané zranění a potřebuje empatii.
Real přidává druhou stranu. Některé obranné vzorce nejsou postaveny na studu. Jsou postaveny na grandiozitě. Klient nepřichází do vztahu malý a hledající ochranu. Přichází velký a hledající potvrzení. Tyto dvě strategie se na první pohled liší, ale slouží stejné funkci. Vyhnout se setkání s vlastní křehkostí.
S klientem v grandiózní obraně klasická empatická terapie nepomáhá. Klient empatii používá jako další potvrzení své výjimečnosti. „Terapeut mě konečně chápe, na rozdíl od mé manželky, která mi vůbec nerozumí.”
Realova odpověď je direktivní konfrontace s velkou láskou. Kouč pojmenuje grandiozní vzorec jasně, ale z pozice absolutního přijetí. „Vidím, že se vám nelíbí, jak to říkám. A přesto, právě teď mluvíte z one up. Nepomáhá to vám ani jí.”
Tři podtypy podle Elinor Greenberg
Elinor Greenberg rozlišuje uvnitř grandiózní obrany tři klinicky odlišné podtypy. Z Realovy perspektivy odpovídají různým formám stejného základního vzorce.
Exhibitionist se otevřeně předvádí. Grandiozita je nahlas, viditelná, expanzivní. Vyžaduje publikum a potvrzení.
Closet idealizuje druhé a září jejich odrazem. Grandiozita je skrytá za úctou k někomu obdivovanému. „Já jsem zvláštní, protože se znám s tím a tím.”
Toxic udržuje sebeúctu demolicí druhých. Devalvace je primárním mechanismem. Tento podtyp je v agresivní fázi kontraindikací pokračování v koučovací práci.
Geneze grandiózní obrany
Real popisuje, že grandiozita v dospělosti často nepochází z ranění studem, ale z opačného procesu, který nazývá falešným zplnomocněním. Dítě, které bylo v rodině pasováno do role, k níž ještě nemělo věk a kapacitu. Dítě, které mělo zastupovat dospělého. Dítě, které dostávalo mnohem víc moci a obdivu, než zvládalo unést.
Toto „příliš mnoho příliš brzy” je geneticky odlišné od klasického ranění studem. Klient s grandiózní obranou nepotřebuje pohled na své dětské zranění (toho má dost). Potřebuje pohled na to, jaké dovednosti zdravého života se vůbec nikdy nenaučil, protože nikdo od něho nevyžadoval, aby se je naučil.
Vztah k IFS
V IFS Richarda Schwartze grandiózní obrana odpovídá protektivní části. Konkrétně typu, který Real nazývá adaptivním dítětem, ale který je grandiózní, ne pečující.
V mé praxi se IFS rámec ukazuje jako bezpečnější brána ke klientovi v grandiózní obraně, než přímá Realova konfrontace. Schwartz pracuje z premisy, že žádné špatné části neexistují. I grandiózní část chrání systém před něčím nesnesitelným. Práce s touto částí přes IFS otevírá prostor pro postupný unburdening.
Vztah k jiným pojmům
Grandiózní obrana je úzce propojená se vztahovou mřížkou. Klient v grandiózní obraně mluví z pozice one up. Pohyb zpět do středu mřížky vyžaduje konfrontaci právě s grandiózním vzorcem.
Souvisí také s falešnou identitou Katherine Woodward Thomas. Grandiózní obrana je jeden z příkladů falešné identity, kterou klient nese od dětství a kterou v dospělosti reprodukuje, aniž by si toho byl vědom.