Kolem padesátky se může během několika let proměnit velká část společného života. Děti se chystají odejít z domova, v práci člověk začíná přemýšlet, kolik let má ještě před sebou, a tělo už na všechno nereaguje tak jako dřív. Mění se i sex, někdy dlouho předtím, než o tom partneři začnou mluvit. Když pak ubývá chuti nebo se objeví obtíže, nabízí se vysvětlení, které jsme slyšeli mnohokrát: to už k věku patří. Jenže co všechno tím vlastně vysvětlujeme?
K napsání tohoto článku mě přivedl text Johna Gottmana, amerického psychologa, z jehož výzkumu párových vztahů dlouhodobě čerpám. Zabývá se v něm tím, proč lidé s přibývajícím věkem přestávají spolu spát, a velkou část odpovědi hledá v jejich vztahu. Gottman, 2025 Některá čísla jsem dohledal v původních studiích, protože pro porozumění záleží i na tom, koho se výzkumníci ptali a co přesně zjišťovali. Přidal jsem také otázku, kterou Gottman neotevírá: jak se stárnutí promítá do intimity, když partnery dělí patnáct nebo dvacet let.
Co ukazují čísla
Jedny z nejznámějších údajů o sexualitě ve vyšším věku pocházejí z amerického výzkumu týmu Stacy Lindauové. V letech 2005 a 2006 se výzkumníci ptali více než tří tisíc lidí ve věku 57 až 85 let na jejich zdraví a sexuální život. Sex přitom vymezili široce: jako jakoukoli vzájemně dobrovolnou sexuální aktivitu s druhým člověkem, při níž nemusí dojít ke styku ani k orgasmu. Za sexuálně aktivní považovali ty, kteří takovou zkušenost měli během posledního roku.
Ve věku 57 až 64 let to bylo 73 procent dotázaných, mezi 65 a 74 lety 53 procent a ve skupině od 75 do 85 let 26 procent. Lindauová a kol., 2007 Z těchto čísel se snadno stane příběh o postupném vyhasínání sexuality. Záleží však na tom, kdo je v nich zahrnutý.
Gottman je ve svém článku vztahuje k párům, původní výzkum je ale spočítal ze všech respondentů, tedy i z těch, kteří partnera neměli. Těch s věkem přibývá, zvlášť mezi ženami. Ve skupině od 75 do 85 let žilo v manželství nebo jiném blízkém vztahu 78 procent mužů, ale jen 40 procent žen. Pokles sexuální aktivity proto zachycuje také ztrátu partnera nebo život bez něj. V jiném americkém výzkumu měly ženy žijící v manželství nebo s partnerem zhruba osminásobné šance na sexuální aktivitu oproti ženám bez partnera (poměr šancí 7,91). Thomasová a kol., 2015
Lindauová a její kolegové se ptali také lidí, kteří partnera měli, ale nejméně tři měsíce spolu neměli sex, co je k tomu vedlo. Nejčastěji uváděli zdravotní stav muže v páru: tuto odpověď zvolilo 55 procent mužů a 64 procent žen. Ztráta chuti tedy v této skupině nebyla nejčastější odpovědí, přestože ji tak Gottman popisuje. Ani sexuální aktivita přitom neznamenala život bez obtíží. Přibližně polovina sexuálně aktivních mužů i žen uvedla alespoň jeden sexuální problém, který je trápil. Ženy nejčastěji popisovaly nízkou touhu, 43 procent, a potíže se zvlhčením, 39 procent; muži obtíže s erekcí, 37 procent. Lindauová a kol., 2007
Jsou to americká data o lidech převážně starších, než jsou čtenáři, pro které hlavně píšu. Pomáhají ale rozlišit věci, které se pod označením „sex ve stáří“ snadno slijí dohromady: zda má člověk partnera, jak jsou na tom oba se zdravím a jak svůj sexuální život prožívají. Právě u prožívání se znovu dostáváme ke vztahu. V již zmíněné studii Holly Thomasové a jejích kolegyň souvisela u sexuálně aktivních žen spokojenost se sexem se spokojeností ve vztahu, s komunikací mezi partnery a s tím, jak důležitý pro ně sex byl. Souvislost s věkem výzkumnice nenašly. Thomasová a kol., 2015
Co se mění v těle žen
U žen do tohoto období často vstupuje přechod. Menopauza, tedy poslední menstruace, obvykle nastává mezi 45 a 55 lety; určuje se zpětně po dvanácti měsících bez menstruace, pokud žena neužívá hormonální antikoncepci. Předchází jí perimenopauza, kdy se začíná měnit menstruační cyklus a mohou se objevovat další obtíže. NHS: Menopause and perimenopause
Pro sexuální život může být podstatná suchost pochvy, bolest při styku nebo nižší chuť na sex. S těmito obtížemi se dá něco dělat. Na suchost lze použít lubrikanty a vaginální hydratační přípravky, které jsou dostupné bez předpisu; podle potíží a zdravotního stavu může lékař doporučit také hormonální léčbu, například estrogen zaváděný do pochvy ve formě krému či čípků. Vhodnost léčby je potřeba posoudit individuálně. NHS: Vaginal dryness Nižší touha přitom může v tomto období souviset s více věcmi současně, včetně tělesného nepohodlí, potíží ve vztahu a toho, jak žena vnímá sama sebe. NHS: Treatment
Podrobnější představu o tom, jak se sexualita během přechodu vyvíjí, nabízí americká studie SWAN. Sledovala přes tři tisíce žen, kterým bylo na začátku 42 až 52 let. Při prvním měření výzkumníci porovnali ženy před přechodem se ženami v jeho rané fázi. Druhá skupina častěji uváděla bolest při styku, v touze, vzrušení, četnosti styku ani tělesné a citové spokojenosti se však skupiny nelišily. Se sexuálním životem žen ve všech sledovaných oblastech silněji souvisely vztahové okolnosti, význam sexu v životě ženy, její postoj ke stárnutí a suchost pochvy. Avisová a kol., 2005
Další roky sledování ukázaly, proč záleží i na fázi přechodu. V jeho pozdní fázi ženy častěji uváděly bolest a méně často pociťovaly touhu. Když ale výzkumníci zohlednili věk i další zdravotní, sociální a psychologické okolnosti, nenašli samostatnou souvislost fáze přechodu s četností styku, vzrušením, citovou spokojeností s partnerem ani tělesným potěšením. Avisová a kol., 2009
Přechod tedy může měnit tělesné prožívání i touhu a se suchostí nebo bolestí má smysl obrátit se na gynekoložku či gynekologa. Současně zůstává podstatné, v jakém vztahu žena tímto obdobím prochází a zda v něm může o svých potřebách a obtížích mluvit.
Co se mění v těle mužů
U mužů se někdy používá označení „mužský přechod“. Britská zdravotní služba NHS ho považuje za zavádějící, protože budí představu náhlého hormonálního zlomu podobného ženské menopauze. Testosteron však obvykle ubývá pozvolna, zhruba o jedno procento ročně od třiceti až čtyřiceti let, a tento pokles sám o sobě zpravidla potíže nezpůsobuje. V některých případech může být příčinou obtíží skutečný nedostatek testosteronu; takové podezření patří k lékařskému vyšetření. NHS: The „male menopause“
Potíže s erekcí, nižší chuť na sex nebo změny nálady mohou souviset také se stresem, depresí či úzkostí, do nichž se promítají starosti v práci, ve vztahu nebo s penězi. Vedle psychických příčin připadají v úvahu i tělesná onemocnění a obě roviny se mohou překrývat.
Jak běžné potíže s erekcí jsou, ukázala už americká studie mužů ve věku 40 až 70 let, publikovaná v roce 1994. Nějakou míru erektilní dysfunkce, od mírné po úplnou, v ní mělo 52 procent mužů. Výskyt úplné erektilní dysfunkce byl u sedmdesátiletých třikrát vyšší než u čtyřicetiletých, 15 procent oproti 5 procentům. Feldman a kol., 1994
Opakované obtíže si zaslouží pozornost také kvůli celkovému zdraví. British Heart Foundation upozorňuje, že tepny v penisu jsou velmi úzké, takže se právě při erekci mohou brzy projevit následky aterosklerózy, při níž se ve stěnách tepen ukládají tukové látky a zhoršuje se průtok krve. Potíže s erekcí tak mohou být jedním z prvních varovných signálů cévního onemocnění. British Heart Foundation S opakovanými potížemi je proto namístě zajít k praktickému lékaři nebo urologovi. Rozhovor mezi partnery může pomoci porozumět tomu, co obtíže dělají s jejich intimitou; jejich zdravotní příčinu ale musí posoudit lékař.
Co se během let mění ve vztahu
Gottman ve svém textu obrací pozornost k tomu, co se společně se sexem vytrácí z každodenního života: hra, legrace, romantika, nové zážitky a společné objevování. Úbytek sexu může být podle něj součástí širšího ochladnutí, při němž dva lidé přestávají spolu prožívat radost. Přidat se může narušená důvěra, dlouhodobý konflikt nebo postupné vzdalování v tom, co každému z nich dává smysl. Při přetrvávajícím konfliktu se pak podle Gottmana negativní očekávání přenáší i do dalších situací. Člověk začne čekat výčitku dřív, než druhý vůbec něco řekne, a takové naladění zasahuje přátelství i intimitu.
Kolik prostoru pro samotnou dvojici zbývá v letech, kdy doma vyrůstají děti, přibližuje výzkum třiceti losangeleských rodin se dvěma pracujícími rodiči. Výzkumníci během dvou všedních odpolední a večerů každých deset minut zaznamenávali, kde se jednotliví členové rodiny doma nacházejí. Manžele zastihli spolu bez dětí přibližně v desetině těchto záznamů. Studie tak zachytila, jak málo příležitostí být spolu sami tito rodiče během běžného dne měli. Camposová a kol., 2009
Po odchodu dětí se tento poměr může změnit. Partneři mají znovu možnost uspořádat si společný život víc podle sebe, ale spokojenost se tím nevrací automaticky. Gottman píše, že v této fázi manželská spokojenost opět roste; dlouhodobé studie nabízejí rozdílné výsledky. Sara Gorchoffová s kolegy sledovala americké ženy osmnáct let a po odchodu dětí skutečně zaznamenala růst jejich spokojenosti v manželství. Souvisel s tím, že si ženy čas s partnerem více užívaly, nikoli s tím, že by ho spolu trávili více. Gorchoffová a kol., 2008 Jiný výzkum, založený na sedmnáctiletém sledování celostátního amerického vzorku, obecný návrat manželského štěstí v pozdějších letech nepotvrdil. VanLaningham a kol., 2001
Rozumím tomu tak, že odchod dětí dává dvojici příležitost věnovat se znovu sobě. Záleží ale i na tom, co spolu partneři dokážou prožívat. Nadějný pohled nabízí srovnání dlouholetých manželství, které provedli Robert Levenson, Laura Carstensenová a John Gottman. Ve skupině lidí ve věku 60 až 70 let našli v několika oblastech méně podnětů ke konfliktu a více zdrojů radosti než u čtyřicátníků a padesátníků. Týkalo se to mimo jiné dětí. Šlo ovšem o porovnání dvou věkových skupin, nikoli o doklad, že se stejnému páru s přibývajícím věkem nutně začne dařit lépe. Levenson a kol., 1993
Co následuje po odmítnutí
Jedna z Gottmanových praktických otázek se týká chvíle, kterou zná mnoho dvojic: jeden nabídne sex a druhý odpoví „ne“. Gottman upozorňuje, že reakce na odmítnutí může přispívat k dalšímu úbytku sexu. Zmiňuje smutek, zlost i snahu druhého přemluvit. Samotné zklamání je přitom potřeba odlišit od jednání, kterým na partnera tlačíme. Člověk může být odmítnutím zklamaný, a přesto ho přijmout.
Gottman navrhuje druhému poděkovat, že řekl, jak se cítí, a zeptat se, na co by měl chuť místo sexu: na procházku, film, rozhovor nebo obyčejnou blízkost. Taková nabídka umožňuje zůstat spolu i ve chvíli, kdy jeden sex nechce. Druhý ji může svobodně přijmout i odmítnout a nemusí počítat s tím, že nakonec přece jen dojde na sex. O tom, co se mezi partnery odehrává po vysloveném „ne“, píšu také v eseji Nízká touha skoro nikdy není o touze.
K obnovování blízkosti Gottman doporučuje i drobné projevy náklonnosti mimo ložnici: polibek bez zvláštního důvodu, objetí, pochvalu nebo pravidelný čas pro dva. Vedle nich navrhuje poznávat partnerův erotický svět, tedy ptát se, co ho vzrušuje a co by rád zkusil. Po padesátce bych k tomu přidal otázku, co se pro každého z vás během let změnilo. Znalost těla a přání druhého, kterou jste si vytvořili před dvaceti lety, už nemusí odpovídat tomu, co prožívá dnes.
Když je mezi vámi patnáct nebo dvacet let
Věkový rozdíl má na začátku vztahu jinou váhu než po letech. Žena kolem třicítky a muž kolem pětačtyřicítky mohou mít oba dost sil pro život, který spolu chtějí vést. Po patnácti letech je jí pětačtyřicet a jemu šedesát. Ona se může blížit přechodu, zatímco on už prochází jinými tělesnými změnami. Ještě dřív může být potřeba vyjasnit si otázku dětí, zvlášť pokud muž už jednu rodinu vychoval.
Do úvah o společné budoucnosti patří také zdraví. Výše jsem uvedl, že starší lidé, kteří partnera měli, ale nejméně tři měsíce s ním neměli sex, nejčastěji zmiňovali zdravotní stav muže v páru. Výzkum tím přímo nezkoumal následky věkového rozdílu. Pro dvojici s výrazně starším mužem ale otevírá otázku, o které má smysl mluvit: jak se může zdraví každého z nich promítnout do jejich intimity a jak by chtěli zvládat případnou péči o druhého.
O vývoji spokojenosti u různě starých partnerů něco víme z australského výzkumu ekonomů Wang-Shenga Leeho a Terry McKinnishové. V datech z let 2001 až 2013 sledovali přes tři tisíce párů v prvním manželství. Muži uváděli vyšší spokojenost s mladší manželkou a ženy s mladším manželem. U věkově rozdílných párů však spokojenost s délkou manželství klesala rychleji než u podobně starých partnerů, takže počáteční výhoda lidí s mladším protějškem během šesti až deseti let zmizela. Výrazné zhoršení finanční situace, například bankrot, bylo u věkově rozdílných párů také spojeno s větším poklesem spokojenosti. Lee a McKinnishová, 2018
Tato studie ovšem nesledovala výhradně dvojice s rozdílem patnácti či dvaceti let a do analýzy zahrnovala období, kdy bylo oběma manželům 20 až 55 let. Její výsledky proto nemohou přímo předpovídat, jak budou takové páry společně stárnout. Ukazují souvislosti v určitém souboru manželství, nikoli budoucnost konkrétních dvou lidí.
O vztazích s výrazně starší ženou máme ještě méně podkladů. V australském vzorku tvořily páry, v nichž byla žena alespoň o čtyři roky starší, necelá čtyři procenta. Jiný pohled přinesli psychologové Justin Lehmiller a Christopher Agnew, kteří porovnávali odpovědi žen v různých typech heterosexuálních vztahů. Nejvyšší spokojenost a nejsilnější závazek ke vztahu v jejich souboru uváděly právě ženy starší než jejich partneři. Lehmiller a Agnew, 2008
I v takové dvojici mohou partneři své tělesné změny prožívat v jinou dobu. Když žena prochází přechodem a její partner je o patnáct let mladší, může být rozdíl v touze nebo tělesném prožívání nápadnější. Žena může zároveň silněji vnímat pohledy okolí nebo se obávat, jak bude partnerovi připadat, až zestárne. To jsou možné zkušenosti jednotlivých párů, ne závěry, které by uvedené studie o všech těchto vztazích prokázaly.
S páry, které dělí velký věkový rozdíl, proto mluvím také o budoucnosti, již mají před sebou. Zajímá mě, co každý čeká od příštích deseti nebo patnácti let, čeho se obává a zda to už druhému řekl. Mladší partner se může bát role pečovatele nebo pozdější samoty, starší toho, že tělesně přestane stačit nebo že ho druhý opustí. Dokud o tom spolu nemluví, zůstává každý se svými obavami sám.
Jak s páry pracuji
Koučování se věnuji od roku 2016. Jako vztahový a párový kouč pracuji s tím, co se děje mezi dvěma lidmi; při bolesti během sexu, potížích s erekcí, obtížích spojených s přechodem nebo podezření na nežádoucí účinky léků doporučuji nejdřív lékařskou péči. Podle povahy obtíží to může být gynekoložka či gynekolog, praktický lékař, urolog nebo sexuolog. Vztahové souvislosti můžeme zkoumat souběžně, lékařské vyšetření ale koučování nenahrazuje.
S páry se věnuji tomu, jak spolu dokážou o sexu mluvit, co se mezi nimi děje po odmítnutí a kolik dobrých chvil spolu zažívají mimo ložnici. Zajímá mě, v čem se během let vzdálili a co je spojuje dnes, když děti odešly nebo se na odchod chystají. U párů s větším věkovým rozdílem k tomu patří i rozhovor o tom, že budou jednotlivými obdobími života procházet v jinou dobu. Záleží mi na tom, aby se po letech, kdy se spíš míjeli, dokázali k sobě znovu přiblížit a poznávat se takoví, jací jsou dnes. Říkám tomu znovupropojení.
Pokud kolem padesátky hledáte, jak spolu dál žít i jako milenci, nebo řešíte, co s vaším vztahem dělá věkový rozdíl, můžete si rezervovat vstupní konzultaci. Šedesát minut, online, bez závazku k dalším sezením.
Prameny
GOTTMAN, John. Sex After 50: What the Research Says. The Gottman Institute. 4. 12. 2025, aktualizováno 19. 5. 2026.
LINDAU, Stacy Tessler a kol. A study of sexuality and health among older adults in the United States. New England Journal of Medicine. 2007, 357(8), 762–774. DOI 10.1056/NEJMoa067423. Plný text.
THOMAS, Holly N., Rachel HESS a Rebecca C. THURSTON. Correlates of sexual activity and satisfaction in midlife and older women. Annals of Family Medicine. 2015, 13(4), 336–342. DOI 10.1370/afm.1820. Plný text.
AVIS, Nancy E. a kol. Correlates of sexual function among multi-ethnic middle-aged women: results from the Study of Women’s Health Across the Nation (SWAN). Menopause. 2005, 12(4), 385–398. DOI 10.1097/01.GME.0000151656.92317.A9.
AVIS, Nancy E. a kol. Longitudinal changes in sexual functioning as women transition through menopause: results from the Study of Women’s Health Across the Nation. Menopause. 2009, 16(3), 442–452. DOI 10.1097/gme.0b013e3181948dd0. Plný text.
FELDMAN, Henry A. a kol. Impotence and its medical and psychosocial correlates: results of the Massachusetts Male Aging Study. Journal of Urology. 1994, 151(1), 54–61. DOI 10.1016/S0022-5347(17)34871-1.
CAMPOS, Belinda a kol. Opportunity for interaction? A naturalistic observation study of dual-earner families after work and school. Journal of Family Psychology. 2009, 23(6), 798–807. DOI 10.1037/a0015824.
GORCHOFF, Sara M., Oliver P. JOHN a Ravenna HELSON. Contextualizing change in marital satisfaction during middle age: an 18-year longitudinal study. Psychological Science. 2008, 19(11), 1194–1200. DOI 10.1111/j.1467-9280.2008.02222.x.
VANLANINGHAM, J., D. R. JOHNSON a P. AMATO. Marital happiness, marital duration, and the U-shaped curve: evidence from a five-wave panel study. Social Forces. 2001, 79(4), 1313–1341. DOI 10.1353/sof.2001.0055.
LEVENSON, Robert W., Laura L. CARSTENSEN a John M. GOTTMAN. Long-term marriage: age, gender, and satisfaction. Psychology and Aging. 1993, 8(2), 301–313. DOI 10.1037/0882-7974.8.2.301.
LEE, Wang-Sheng a Terra McKINNISH. The marital satisfaction of differently aged couples. Journal of Population Economics. 2018, 31(2), 337–362. DOI 10.1007/s00148-017-0658-8.
LEHMILLER, Justin J. a Christopher R. AGNEW. Commitment in age-gap heterosexual romantic relationships: a test of evolutionary and socio-cultural predictions. Psychology of Women Quarterly. 2008, 32(1), 74–82. DOI 10.1111/j.1471-6402.2007.00408.x.
NHS. What are menopause and perimenopause?, Symptoms, Treatment, Things you can do.
NHS. Vaginal dryness.
NHS. The „male menopause“.
BRITISH HEART FOUNDATION. Can heart disease cause erectile dysfunction?