Koučovací praxe neroste snahou. Roste pozorností. Co pozornost dostane, to ve vašem životě sílí, a co ji nedostane, chřadne, ať se o tom v knihách píše cokoli. V praxi se často ukáže, že pozornost tekla jinam: do starostí o praxi, do vylepšování metod, do otázky „dělám to správně”. Starosti zalévané pozorností rostou úplně stejně ochotně jako klienti.
Říkáme „věnovat pozornost” a to sloveso sedí přesně. Pozornost někam vkládáme jako investici. A ona se chová jako investice: čím je větší, tím víc vynáší.
Před časem za mnou přišla klientka, obchodnice. Prodává kuchyně, tedy věc, kterou si člověk kupuje jednou za dvacet let a bojí se u toho, že se splete. Trápilo ji, že se neumí dobře vyjádřit. Studovala prodejní techniky, učila se formulace, poslouchala školení o tom, jak správně vést obchodní rozhovor. Čím víc toho uměla, tím to bylo horší. Celá její pozornost šla do vlastního výkonu.
V našich rozhovorech se ta pozornost postupně otočila. Ne k tomu, jak mluvit, ale k tomu, kdo před ní sedí. Co ten člověk vlastně kupuje? Skoro nikdy kuchyň. Kupuje jistotu, že udělal doma dobré rozhodnutí. Čeho se bojí? Že zaplatí moc, že to nebude fungovat, co na to řekne partner? Když moje klientka začala věnovat pozornost strachu a skutečnému zájmu svých zákazníků, prodeje jí rostly. Bez jediné nové poučky.
Jako koučové děláme často totéž, co tahle klientka dělala, když za mnou přišla. Pozornost investujeme do dalšího výcviku, do certifikátu, do předělávání webu, do přemýšlení, jestli je naše metoda dost dobrá. Všechno se to tváří jako práce, kterou děláme pro naše klienty. Jenže naši klienti nepotřebují koučování nebo dokonalého kouče. Oni potřebují to, co díky koučování získají.
Trvalo mi roky, než jsem si připustil, že moje praxe není o nic složitější než pokojová rostlina. Co dostane pozornost, roste. Co ji nedostane, uschne, i kdybych měl v knihovně pět knih o pěstování pokojových rostlin.
Tak se ptám, a ptám se tím i sám sebe: kolik pozornosti jste tento týden věnovali lidem, kterým chcete sloužit, a kolik starostem o svou koučovací praxi? Kolik jste tento týden měli rozhovorů, ve kterých jste měli zájem o skutečný zájem klienta?
Tenhle zápisník píšu z vlastní koučovací praxe. O přístupu, na kterém stavím, píšu blíž v eseji Terapeutické koučování, a proč si přesto neříkám terapeut.