Tři hodiny ráno
Když se Tomáš ve tři ráno probudil, měl ruku na hrudi a nevěděl, kdy si ji tam položil. Pod dlaní cítil tlak, jako by mu někdo na hrudní kost položil knihu a nechal ji tam. Nebyl ostrý, ale nepolevoval, přestože Tomáš dýchal a počítal. Vzal telefon a do vyhledávače napsal „příznaky infarktu u mužů“. Četl až do půl páté, než s telefonem v ruce usnul. Ráno šel do práce.
Od chvíle, kdy jeho partnerka odešla, uplynulo sedm týdnů. Byli spolu šest let, měli společný byt i psa, který teď bydlel u ní. Tomáš podle svých slov rozchod zvládal „docela dobře“. Chodil do práce, uklidil byt a koupil nové povlečení. Nejprve se potíže ozývaly v noci, později i ve dne, v kanceláři, když se mu na obrazovce objevilo její jméno ve staré sdílené složce. Cítil tlak a sevření, někdy i zvláštní propad, jako by mu v hrudi něco uhnulo.
Nakonec vyhledal lékaře a podstoupil EKG. Z návštěvy si odnesl vysvětlení, že jeho potíže nejspíš souvisejí se stresem. Ulevilo se mu, ale jen do večera, kdy se bolest ozvala znovu. O dva týdny později za mnou přišel s otázkou, která ho od té doby zaměstnávala: jak je možné, že ho rozchod bolí tak, jako by v těle opravdu něco nebylo v pořádku?
Tomášův příběh je složený ze zkušeností více lidí, se kterými jsem pracoval; podrobnosti jsem změnil kvůli jejich soukromí. Větu „bolí mě u srdce“ však v praxi slýchám často. Někdy ji lidé vyslovují s rozpaky, jako by pro svůj smutek použili příliš silná slova, přestože popisují něco, co skutečně cítí.
Tomášovo noční čekání ovšem není postup, který bych doporučil. Při náhle vzniklé bolesti nebo tlaku na hrudi volejte 155. Nemusíte čekat, až se přidají další příznaky, ani sami rozhodnout, zda je příčinou stres. Tento postup doporučuje i Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy. Příběh o rozchodu nemůže nahradit posouzení zdravotního stavu.
Proč odmítnutí bolí
Když Tomáš slyšel, že jeho potíže souvisejí se stresem, pochopil to tak, že mu vlastně nic není. Tlak na hrudi však dál cítil a nedokázal si vysvětlit, jak může rozchod bolet tak tělesně. Souvislost mezi odmítnutím a fyzickou bolestí přitom zajímá i výzkumníky, kteří se ji pokoušejí pochopit pomocí sledování mozkové aktivity.
V roce 2011 Ethan Kross a jeho kolegové zkoumali lidi, kteří nedávno zažili nechtěný rozchod. Během vyšetření magnetickou rezonancí jim ukazovali fotografie bývalých partnerů a žádali je, aby si vybavili zkušenost odmítnutí. V jiné části pokusu jim na předloktí působili bolestivým teplem. Při porovnání obou situací zjistili, že se některé aktivní oblasti mozku překrývají, včetně oblastí zapojených do zpracování tělesné bolesti. Kross a kol., 2011
Podrobnější analýza, kterou v roce 2014 zveřejnil Choong-Wan Woo se svými kolegy, pomohla tento nález upřesnit. Výzkumníci se zaměřili na to, jak je aktivita uvnitř mozkových oblastí uspořádaná. Zjistili, že fyzickou bolest a odmítnutí lze podle těchto vzorců rozlišit i tam, kde se aktivní oblasti překrývají. Podobnost na mapě mozku tedy ještě neznamená, že obě zkušenosti vznikají stejným způsobem. Woo a kol., 2014
Pro mě z toho plyne, že bolest po rozchodu je potřeba brát vážně a přitom zacházet opatrně s přirovnáním k tělesnému zranění. Tyto studie nám pomáhají porozumět souvislostem mezi oběma zkušenostmi, ale samy o sobě neurčují, co způsobuje tlak na hrudi konkrétního člověka.
Tomáš tedy nemusel dokazovat, že si své potíže nevymýšlí. Současně bych mu jako kouč nemohl slíbit, že každé další sevření je projevem smutku. Takové ujištění může na chvíli uklidnit, ale přesahovalo by to, co o jeho zdravotním stavu mohu vědět.
Když se bolest týká i srdce
Opatrnost má ještě jeden důvod. Silný emoční otřes někdy provází skutečná porucha srdeční činnosti, známá jako takotsubo neboli stresová kardiomyopatie. Označení „syndrom zlomeného srdce“ se dobře pamatuje, může ale svádět k představě, že jde o lékařský název pro bolest z nešťastné lásky.
V roce 2005 popsal Ilan Wittstein se svými kolegy devatenáct pacientů, u kterých po náhlém emočním stresu zjistili výrazné oslabení levé srdeční komory. Ženy tvořily 95 procent skupiny a medián věku činil šedesát tři let. U části pacientů vědci porovnali hladiny stresových hormonů s hodnotami u lidí s těžkým infarktem a zjistili podstatně vyšší hodnoty. Během dvou až čtyř týdnů se funkce levé komory v této malé sledované skupině obnovila. Autoři tím ukázali závažný, přitom vratný stav; jejich pozorování však není příslibem, že se každému člověku s podobnými obtížemi srdce samo zotaví. Wittstein a kol., 2005
Pozdější práce Christiana Templina a jeho kolegů zahrnovala 1 750 pacientů z mezinárodního registru. Téměř devadesát procent tvořily ženy. Emoční událost předcházela onemocnění přibližně u osmadvaceti procent pacientů, tělesná zátěž či onemocnění byly jako spouštěč zaznamenány častěji. U dalších přibližně osmadvaceti procent se zjevný spouštěč nenašel. Studie rovněž popsala závažné komplikace. Přezdívka „zlomené srdce“ tedy zachycuje jen část možných okolností tohoto onemocnění. Templin a kol., 2015
Se ztrátou blízkého člověka souvisí ještě jiný často citovaný výzkum. Elizabeth Mostofsky se svými kolegy analyzovala údaje od téměř dvou tisíc lidí hospitalizovaných s infarktem. V prvních čtyřiadvaceti hodinách po úmrtí blízkého zjistili přibližně jednadvacetinásobné zvýšení rizika; v dalších dnech postupně klesalo. Toto číslo ale potřebuje souvislosti. Studie se zabývala úmrtím, nikoli partnerským rozchodem, a absolutní nárůst závisel na předchozím zdravotním riziku. Pro člověka s nízkým výchozím rizikem autoři odhadli jeden infarkt navíc na přibližně 1 400 pozůstalých během prvního týdne, u vysokého rizika jeden na přibližně 320. Z těchto skupinových odhadů nelze poznat, co právě způsobuje bolest člověku, který článek čte. Mostofsky a kol., 2012
Když tedy někdo přichází s opakovanou bolestí na hrudi, patří k lékaři i tehdy, když začala po rozchodu a zdá se mít srozumitelný důvod. O potřebných vyšetřeních rozhoduje lékař podle potíží a okolností. Samotné normální EKG nevylučuje všechny akutní srdeční příčiny bolesti, jak připomínají i klinická doporučení NICE. Při nové nebo zhoršující se bolesti proto nelze spoléhat na to, že dřívější vyšetření bylo v pořádku.
Rozchod, stres a zdravotní obtíže se v životě mohou prolínat. Pro svou práci potřebuji vědět, že člověk dostává odpovídající zdravotní péči, a podle toho s ním hledat, co mu může pomoci zvládnout ztrátu a změny, které přinesla. Příčinu bolesti na hrudi při koučování neurčuji.
Co s bolestí v běžném dni
Tomáš se ptal, zda má bolest prožívat, nebo se ji snažit zahnat. Když se jí věnoval, připadal si ochromený. Když se zaměstnal něčím jiným, na chvíli se mu ulevilo, ale později se smutek vrátil. Měl pocit, že ať udělá cokoli, dělá to špatně.
Rozumím tomu dilematu. Člověk může strávit celý večer uvažováním, proč ho rozchod pořád tolik bolí, co přehlédl a jestli už by mu nemělo být lépe. Otázky se přitom vracejí, aniž by přinášely nové porozumění. Na druhou stranu se dá zaplnit každá volná chvíle prací, úklidem nebo sportem, takže na smutek nezbude místo až do okamžiku, kdy člověk večer zůstane sám.
Samotná procházka, práce na zahradě nebo večer mezi přáteli tím ale neztrácejí smysl. V době zármutku potřebujeme také odpočinek a běžný život. To, že při vaření chvíli myslíte na něco jiného, nemusí být útěk. A pokud se vám smutek večer připomene, nemusí to znamenat, že denní úleva byla falešná.
Margaret Stroebeová a Henk Schut popsali v modelu truchlení po úmrtí blízkého pohyb mezi pozorností věnovanou ztrátě a úkoly, které přináší život bez zemřelého. Součástí jejich pojetí je i možnost si od truchlení odpočinout. Tento pohyb označují jako oscilaci. Pro rozchod mi nabízí užitečný způsob uvažování, i když rozchod a úmrtí nejsou stejné zkušenosti. Stroebeová a Schut, 1999
V eseji truchlení nemá fáze, má vlny používám obraz vln právě pro tuhle proměnlivost. Někdy se člověk potřebuje ke ztrátě vrátit, jindy si potřebuje uvařit, pracovat nebo být s někým, s kým nemusí celý večer mluvit o rozchodu. Není nutné vybrat si jednu z těchto možností a dodržovat ji po celý den.
Pokud lékař vaše tělesné potíže posoudil, držíte se jeho doporučení a nepřišla žádná nová či zhoršující se obtíž, můžete hledat i způsob, jak chvíli pobýt se samotným smutkem. Zkuste si všimnout, co právě prožíváte, aniž byste hned museli zjistit proč. Jestli je vám příjemné položit si ruku na hruď, udělejte to a několik okamžiků klidně dýchejte. Není předepsaný počet nádechů ani doba, po kterou máte nepohodu vydržet. Když vás takové soustředění zahlcuje, obraťte pozornost k okolí nebo se spojte s někým blízkým. Tento návrh se týká zacházení se smutkem; novou bolest na hrudi je třeba řešit zdravotně.
Po čem se vrací
Vedle otázky, jak s bolestí zacházet, mě zajímá i to, co jejímu návratu předcházelo. Někdy se podaří rozpoznat souvislost, která v první chvíli unikla pozornosti. Člověk si pamatuje hlavně sevření, ale už méně to, že krátce předtím otevřel starou fotografii nebo uslyšel známou písničku.
Když mi Tomáš vyprávěl o úterním odpoledni v kanceláři, vrátili jsme se k tomu, co právě dělal. Vzpomněl si na upozornění ze sdíleného kalendáře, v němž stále zůstávalo jméno jeho partnerky. Uprostřed pracovního dne mu připomnělo vztah, který skončil. Taková souvislost nám pomohla porozumět té chvíli, aniž by sama o sobě vysvětlovala zdravotní příčinu jeho potíží.
Některé připomínky můžete na čas omezit. Fotografie lze uložit tak, aby je telefon sám nenabízel, a upozornění ze společného kalendáře vypnout, pokud ho už nepotřebujete pro praktické domluvy. Nemusíte přitom rozhodovat, zda fotografie jednou smažete nebo co pro vás ten vztah bude znamenat za několik let. Prozatím stačí upravit to, co vám do dne znovu a znovu přináší něco, na co ještě nejste připraveni.
Jiným připomínkám se vyhnout nedá. Písnička zazní v obchodě, někdo se zeptá na partnerku nebo se vám vybaví společný večer, když si sednete na pohovku. A někdy žádný zřejmý podnět nenajdete. Pátrání po souvislostech by se nemělo změnit v další povinnost, při níž si budete vyčítat, že svému smutku nerozumíte dost dobře.
Co s člověkem odešlo
Až když člověk dokáže o ztrátě chvíli mluvit, ptám se také na to, co mu vztah přinášel v obyčejném dni. Po kom a po čem se mu stýská? Co bylo snazší, když žili spolu, a co je nyní obtížné?
Může jít o klid před spaním, vědomí, že někdo ví, kde jste, nebo o důvod uvařit večeři pro dva. Stýská se vám po konkrétním člověku a spolu s ním mohou chybět i drobné jistoty, které se společným životem vznikly. Nemuseli jste si jich dřív zvlášť všímat. Teď se jejich nepřítomnost připomíná při návratu domů nebo ve chvíli, kdy byste se chtěli o něco podělit.
Některé z těchto potřeb lze postupně naplňovat i jinak. Večeře s blízkým člověkem vám bývalého partnera nenahradí, ale může vám usnadnit jeden osamělý večer. Pravidelný kontakt s někým, komu důvěřujete, zase může přinést chvíli, kdy na svoje trápení nemusíte být sami. S touto možností vzájemného zklidnění souvisí pojem koregulace. V běžném životě někdy znamená prostě to, že s vámi někdo chvíli zůstane a naslouchá, aniž by hned potřeboval vědět, jak vás opravit.
Proto lidem po rozchodu neradím, aby všechno zvládli sami. Zajímá mě, s kým mohou být, o jakou pomoc si dovedou říct a co jim v příštích dnech usnadní jídlo, spánek nebo návrat k obvyklým činnostem. Pokud trápení přetrvává, výrazně zasahuje do fungování nebo se zhoršuje, je namístě vyhledat i odbornou zdravotní pomoc.
Dnes večer
Tomáš ke mně chodil ještě několik měsíců. Bolest se během té doby postupně ozývala méně. Jednou si v neděli večer všiml, že ho nebolí nic, a připadalo mu to skoro nezvyklé. Nechci z jeho příběhu dělat návod, po kterém se musí ulevit každému, ani přisuzovat změnu jediné věci. Vedle našich rozhovorů v něm měly své místo zdravotní péče, čas a lidé, se kterými mohl být.
Pokud se v jeho příběhu poznáváte, nemusíte dnes večer vyřešit celý rozchod. U neakutních opakovaných potíží se domluvte s lékařem na vyšetření a dalším postupu; při náhlé či výrazně zhoršené bolesti na hrudi volejte 155. A pro chvíle, kdy vás tíží smutek, zkuste zvážit, komu byste dnes mohli zavolat a říct, jak vám je. Nemusíte mít připravené vysvětlení.
Jestli se objevují myšlenky, že už nechcete žít, vyhledejte pomoc hned. Linka první psychické pomoci na čísle 116 123 je zdarma a funguje nonstop. Při bezprostředním nebezpečí, že si ublížíte, volejte 155 nebo 112 a pokud možno zůstaňte s někým, kdo vám může pomoci.
Pokud po rozchodu hledáte oporu při zvládání ztráty a změn, které přinesla, můžete si rezervovat vstupní konzultaci. Šedesát minut, online, bez závazku k dalším sezením.
Prameny
KROSS, Ethan, Marc G. BERMAN, Walter MISCHEL, Edward E. SMITH a Tor D. WAGER. Social rejection shares somatosensory representations with physical pain. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011, 108(15), 6270–6275. DOI 10.1073/pnas.1102693108.
WOO, Choong-Wan, Leonie KOBAN, Ethan KROSS, Martin A. LINDQUIST, Marie T. BANICH, Luka RUZIC, Jessica R. ANDREWS-HANNA a Tor D. WAGER. Separate neural representations for physical pain and social rejection. Nature Communications. 2014, 5, 5380. DOI 10.1038/ncomms6380.
WITTSTEIN, Ilan S., David R. THIEMANN, Joao A. C. LIMA et al. Neurohumoral features of myocardial stunning due to sudden emotional stress. New England Journal of Medicine. 2005, 352(6), 539–548. DOI 10.1056/NEJMoa043046.
TEMPLIN, Christian, Jelena R. GHADRI, Johanna DIEKMANN et al. Clinical Features and Outcomes of Takotsubo (Stress) Cardiomyopathy. New England Journal of Medicine. 2015, 373(10), 929–938. DOI 10.1056/NEJMoa1406761.
MOSTOFSKY, Elizabeth, Malcolm MACLURE, Jane B. SHERWOOD, Geoffrey H. TOFLER, James E. MULLER a Murray A. MITTLEMAN. Risk of acute myocardial infarction after the death of a significant person in one’s life: the Determinants of Myocardial Infarction Onset Study. Circulation. 2012, 125(3), 491–496. DOI 10.1161/CIRCULATIONAHA.111.061770.
STROEBE, Margaret a Henk SCHUT. The dual process model of coping with bereavement: rationale and description. Death Studies. 1999, 23(3), 197–224. DOI 10.1080/074811899201046.
Zdravotní a krizová pomoc
ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA HL. M. PRAHY. Bolesti na hrudi. Online. Dostupné z: https://www.zzshmp.cz/prvni-pomoc/bolesti-na-hrudi/. [cit. 2026-09-17].
NATIONAL INSTITUTE FOR HEALTH AND CARE EXCELLENCE. Recent-onset chest pain of suspected cardiac origin: assessment and diagnosis. CG95, Recommendations. Online. Dostupné z: https://www.nice.org.uk/guidance/CG95/chapter/recommendations. [cit. 2026-09-17].
CESTA Z KRIZE. Linka první psychické pomoci. Online. Dostupné z: https://www.linkapsychickepomoci.cz/. [cit. 2026-09-17].