Nejednoznačná ztráta (anglicky ambiguous loss) je ztráta, která nemá jasný konec ani jistotu: druhý člověk je pryč, ale zůstává přítomný, nebo je přítomný, ale není k dosažení. Chybí u ní datum, rituál i uznání okolí, a smutek proto nemá kde začít ani skončit.
Odkud pojem pochází
Pojem zavedla americká rodinná terapeutka Pauline Boss, emeritní profesorka University of Minnesota. Vznikl při její práci s rodinami vojáků pohřešovaných ve válce ve Vietnamu a shrnula ho v knize Ambiguous Loss: Learning to Live with Unresolved Grief (1999).
Boss popisuje dvě podoby, které se chovají odlišně. V první je člověk fyzicky pryč, ale psychicky přítomný: pohřešovaný, odcizený, i bývalý partner, který je po rozchodu dál v myšlenkách, ve věcech a přes společné děti i v každém týdnu. Ve druhé je člověk fyzicky přítomný, ale psychicky nepřítomný: demence, závislost, těžká deprese, dlouhodobá citová nedostupnost.
Je tady, ale není
Druhá podoba je ve vztazích všudypřítomná, a přitom pro ni lidé nemají slovo. Popisují ji větami „žijeme vedle sebe jako spolubydlící”, „mám pocit, že jsem ve vztahu sama”, „vedle mě sedí cizí člověk”. Slýchám je od žen o mužích i od mužů o ženách.
Ke mně taková ztráta málokdy přijde pojmenovaná jako smutek. Přichází jako vyčerpání, nebo jako vina za myšlenky na odchod. Situace totiž odepírá obojí: nedá se odejít, protože formálně se nic nestalo a nikdo nic neudělal, a nedá se v ní spočinout, protože vztah nesytí. Člověk uvízne v cyklu naděje a zklamání a vykládá si ho jako vlastní slabost nebo nerozhodnost.
Zvláštní kapitolou je nemoc. Když partnera mění demence nebo těžké onemocnění, ztrácíte člověka, který tu fyzicky zůstává: „už to není on”. Truchlíte, a přitom pečujete, a okolí vidí jen tu péči.
Proč se to nedá oplakat?
Smutek potřebuje konec, o který se opře. Bez konce není rituál, bez rituálu není uznání okolí a bez uznání se ztráta nedá dotruchlit; proto je nejednoznačná ztráta skoro vždy zároveň znevýhodněná. A protože se ztráta ještě nestala a zároveň už dávno trvá, nemůže se rozběhnout ani přirozené kolísání truchlení. Místo vln zůstává trvalé napětí, které nejde ani nasytit, ani oplakat.
Jak s tím pracuji
Cílem tady není uzavření. Pauline Boss tomu věnovala celou knihu s výmluvným názvem The Myth of Closure: čekat na den, kdy bude konečně jasno a bolest skončí, znamená u téhle ztráty čekat marně. Směr práce je opačný: unést obě pravdy najednou. Je tady, a zároveň není. Je to můj člověk, a zároveň už to není on. Když skončí vnitřní přetahovaná o to, která z těch vět je ta pravdivá, bývá to první úleva.
K tomu patří jedno poctivé rozlišení: někdy je nejednoznačnost vlastností situace, jindy ji drží odkládané rozhodnutí. Nemoc druhého člověka změnit nejde a s takovou situací se učí žít. Ale kdo se s bývalým partnerem dál vídá a doufá v návrat, není v nejednoznačné ztrátě; je v neukončeném vztahu, a ten si říká o jiný, upřímnější rozhovor.
Kdy vyhledat odbornou pomoc
Jedno rozlišení patří hned na začátek: věta „ale on je někdy hodný” může popisovat nejednoznačnou ztrátu, ale také cyklus násilí. Pokud se doma bojíte, není to téma truchlení; na prvním místě je bezpečí a specializovaná pomoc. Pečující o partnera s demencí nebo těžkou nemocí nemají na situaci zůstávat sami; podpora pro pečující existuje a její vyhledání není selhání. A pokud vyčerpání přerůstá v beznaděj, nespavost nebo myšlenky, že takhle už dál nemůžete, patří to do rukou lékaře nebo psychoterapeuta.
Související pojmy
Nejednoznačná ztráta je skoro vždy zároveň znevýhodněné truchlení, protože bez konce nepřijde ani uznání okolí. Něco jiného je pokračující vazba: ta je zdravou proměnou vztahu k někomu, kdo skutečně odešel, zatímco tady odchod pořád probíhá. A o tom, jak vypadá smutek, který se rozběhnout může, mluví oscilace v truchlení.
Prameny
BOSS, Pauline. Ambiguous Loss: Learning to Live with Unresolved Grief. Cambridge: Harvard University Press, 1999. ISBN 978-0-674-00381-1.
BOSS, Pauline. Loss, Trauma, and Resilience: Therapeutic Work with Ambiguous Loss. New York: W. W. Norton, 2006.
BOSS, Pauline. The Myth of Closure: Ambiguous Loss in a Time of Pandemic and Change. New York: W. W. Norton, 2021.