Když jsem poprvé slyšel o terapeutickém koučování od Heather Garbutt, anglické terapeutky, která se vztahům věnuje přes čtyřicet let a je nám s Evou mentorkou, hned mě ten pojem zaujal a doslova se mi rozzářily oči. Přes ni jsem se dostal k práci Alexe Howarda. Pustil jsem si jeho videa a měl jsem pocit, který se mi dlouho nevrátil: tohle není něco podobného tomu, co dělám. Je to přesně to, co dělám.
Druhý kořen vede do Ameriky, ke Katherine Woodward Thomas, jejímž výcvikem jsem prošel. Principy, na kterých terapeutické koučování stojí, jsem tak nepotkal jako teorii v knize, ale jako něco, co jsem nejdřív viděl fungovat a teprve potom pojmenoval. Tahle linie se ve mně sbíhá z víc stran.
Co to vlastně je
Alex Howard, který přístup vytvořil s Annou Duschinsky na britské klinice The Optimum Health Clinic, ho popisuje jako rámec spojující terapeutické porozumění s koučováním zaměřeným na řešení. Já to říkám jednodušeji. Je to koučování, které se nebojí jít do hloubky, ale jde tam až tehdy, když je na to člověk připravený. Není to terapie a není to ani koučování zaměřené jen na cíle.
Jedna Howardova věta drží celý přístup: k pocitu bezpečí se nedá dopřemýšlet. Bezpečí je stav těla, ne závěr úvahy. Když je nervový systém rozhozený, nemá smysl řešit cíle, argumenty ani vztah. Nejdřív se musí zklidnit tělo.
Čí hlasy v tom slyším
Není to jeden hlas, je to sbor a každý přidává jinou vrstvu. Alex Howard dává pořadí: nejdřív regulace, pak emoce, pak vztah. Pod tím stojí lidé, kteří popsali biologii toho, co se v těle děje, Stephen Porges s polyvagální teorií a Daniel Siegel s oknem tolerance. Na druhé straně téže mince je Terry Real, se kterým dnes Howard spolupracuje. Howard učí, jak se sám zregulovat, Real přidává, co pak udělat ve vztahu. Katherine Woodward Thomas doplňuje vrstvu identity, toho, kým se člověk v těch starých vzorcích stal.
Jak to vídám
Pod větou „nezvládám partnera” nebo „pořád se hádáme o totéž” je velmi často rozhozený nervový systém, ne zlá vůle. Tělo přejde do obrany (boj, útěk, ztuhnutí, zavděčování) a v tu chvíli člověk vidí svět optikou té obrany. I neutrální větu slyší jako útok. Pod tím vším bývají staré dětské potřeby (bezpečí, láska, zdravé hranice), které dospělý mylně hledá u svého partnera.
Jak s tím pracuju
V sezení držím pořadí, které jsem převzal právě odsud. Nejdřív tělo. Zastavit se, nadechnout, vnímat nohy a ruce, vrátit se do přítomnosti (vědomá pauza je párová podoba téhož). Teprve když je člověk zpátky ve svém okně, otevírám emoci. A až nakonec to, co se děje mezi partnery. Když to vezmu obráceně a tlačím na řešení do rozhozeného člověka, jen přilévám olej do ohně. Nejhorší stav pro řešení problému je ten, ve kterém ho nejsme schopní řešit.
Proč si přesto neříkám terapeut
Tady musím být přesný. To, co dělám, se s terapeutickým koučováním v jádru kryje, a přesto si neříkám terapeut. Pracuji jako vztahový a párový trauma-informovaný kouč a ctím etický kodex IEV. Není to alibismus, je to poctivost. V Česku navíc od července 2026 platí vázaná živnost pro poradenskou psychoterapii, která poprvé jasně vymezuje, kdo smí psychoterapii nabízet mimo zdravotnictví. Tím spíš dává smysl mluvit přesně. Slovo „terapeutické” beru jako popis hloubky a účinku, ne jako nárok na profesi. Když člověk potřebuje klinickou péči, mým úkolem je to poznat a odkázat ho dál, ne to obejít hezčím slovem.
Čím to souvisí s ostatním
Terapeutické koučování stojí na stejné půdě jako okno tolerance, polyvagální okruhy, koregulace a attachment. V práci s vnitřním světem se potkává s částmi v IFS a s obrannými strategiemi v konfliktu. A celý jeho smysl míří k jednomu, k znovupropojení.
Není to nálepka
Terapeutické koučování není diagnóza ani škatulka, do které někoho zařadím. Je to optika a pořadí práce. Klientovi nikdy neřeknu „jste dysregulovaný” jako verdikt. Řeknu: pojďme nejdřív zklidnit tělo a pak se podíváme na to ostatní. Mapa, ne nálepka.
Vědecká kotva
Přístup terapeutického koučování vytvořili Alex Howard a Anna Duschinsky v The Optimum Health Clinic. Vztahovou stranu, se kterou se přístup potkává, rozvíjí Terry Real, práci s identitou Katherine Woodward Thomas. Neurobiologickou vrstvu regulace popsali Stephen Porges (polyvagální teorie) a Daniel Siegel (okno tolerance). Osobně mě k téhle linii přivedla anglická terapeutka Heather Garbutt.